„Žádný strach z tlaku,“ říká trenér Vítek po triumfu štafety žen

07. ledna, 2015

Rozesmátý, zaskočený, hrdý různé pocity se mísily u Zdeňka Vítka, trenéra českých biatlonistek poté, co jeho svěřenkyně po skvělých výkonech všech čtyř aktérek vyhrály dnešních štafety na 4×6 km IV. kola Světového poháru v německém Oberhofu. Přitom ještě 24 hodin před závodem skromně trvdil: „Budu rád za každé umístění mezi nejlepšími osmi.“ A dnes k tomu se smíchem dodal: „Ale vždyť ono to tak v podstatě dopadlo!“ Ano, i vítězství je stále umístění mezi nejlepšími osmi… 🙂

 

Nervozita za dalekohledem
Za dalekohledem byl nervózní, počínání děvčat na trati sledoval s velkým napětím, ale závod mu rychle utekl. „Pomohlo, že se mnou byl na střelnici Ondra Rybář. Hodně jsme diskutovali. No, a najednou koukám, že holky vyhrály,“ líčí se svým typickým humorem.

Povětrnostní podmínky nebyly jednoduché, závod provázel vítr i mlha. „Ovšem na Oberhof to bylo stále velmi slušné. Starosti mně trochu dělalo to, že děvčata občas zalehla na stav číslo jedna, kde jsou o dost jiné podmínky.“

 

Přeražená hůl
Kritické okamžiky však byly jiné. Velkými problémy si prošla zejména Gabriela Soukalová. Nejprve jí vypadla běžecká hůl po první položce, aby vzápětí po položce druhé jí francouzská soupeřka přišlápla hůl tak nešťastně, že ji zlomila. „To bylo od Dorinové – Habertové hodně agresivní,“ poznamenal Zdeněk Vítek. Gabriela Soukalová tak absolvovala část trati bez hole a nabrala asi desetisekundovou ztrátu.

 

Je to forma?
Nesvůj byl český trenér také z dotírající francouzské finišmanky Bescondové. „Veronika trénovala přes svátky s kluky v Itálii a o její formě jsem neměl zatím moc představy. Takže když Francouzka zaútočila, nevěděl jsem, jak Veronika zareaguje. Když ji ale vzápětí předjetí vrátila, bylo mi hned jasné, že je v dobré pohodě. V závěrečném kole už jsem věřil, že Bescondové nedá šanci.“ A tak se i stalo.

 

Čtyřnásobná pochvala
Pochvalu si podle trenéra zaslouží všechna děvčata Eva, Gábina, Jitka i Veronika. „Všechny dnes byly neuvěřitelně silné i zdravě sebevědomé. Vyhnuly se jim výkyvy, a také proto vyhrály.“

 

Týmová radost
Sám pamatuje, jak chutná vítězství v závodě štafet Světového poháru, ale porovnávat jej z pozice závodníka a nyní trenéra podle jeho slov nelze. „To jsou dva rozdílné světy.“ Co je však podstatné, je radost, kterou úspěch ve štafetách přináší. „To je skutečně týmová radost od závodníků, přes trenéry, servismany, až po maséry, lékaře a další členy mančaftu.  Úspěch ve štafetách je radost, která se prostě násobí,“ dodává Zdeněk Vítek.

 

Ošidné a otevřené
Z velkého tlaku a očekávání, které vítězství vždy přináší, obavy nemá. „My jsme pod tím tlakem fanoušků i našeho okolí už byli, takže se nic nemění. Ne, z toho strach opravdu nemám! Jen si je potřeba uvědomit, že závody štafet jsou hodně otevřené, hodně ošidné a stát se v nich může cokoliv,“ podotýká Zdeněk Vítek. Příkladem může být i pád českého mixu z prvního a na deváté místo na startu této sezóny, za což mohly jen příliš velké rukavice Ondřeje Moravce…

 

Text: Tomáš Hermann