Tomáš Krupčík se ohlíží za kariérou: „Jezdil jsem to, na co jsem měl.“

28. března, 2022

Závodil ve společnosti Zdeňka Vítka, Jaroslava Soukupa, Michala Šlesingra, Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře… Přestože nikdy nevynikal tolik, jako jeho slavnější kolegové, podílel se na řadě zajímavých výsledků českých štafet a zaznamenal i několik individuálních úspěchů. Avšak kariéru nyní čtyřiatřicetiletého Tomáše Krupčíka limitovalo astma a poslední roky také prodělaná borelióza.

Rozhodla olympiáda a tělo

„Už před touto sezónou jsem si řekl, že se buďto prosadím na olympiádu, nebo skončím,“ začíná se matador českého výběru ohlížet zpět. V roce 2018 se stal vicemistrem Evropy, o rok později prožil nejlepší sezónu ve Světovém poháru a byl překvapivě oporou českého týmu na mistrovství světa v Östersundu. Zdálo se, že zraje jako víno.

Osud mu však udělal čáru přes rozpočet. „Na jaře 2019 jsem se léčil s boreliózou a na podzim téhož roku se mi vrátila. I když jsem opět začal závodit, už to nikdy nebylo ono, přestože jsem v koutku duše stále věřil, že se to zlepší, že se dostanu do dřívější pohody i formy.“ Nedočkal se. „Tělo mi opakovaně dávalo signály, že je toho na něho moc. A tak jsem uznal, že už nemá dále smysl se trápit. Poslední sezóna mě v tom jen utvrdila.“     

Splněný sen

Poprvé na sebe výrazněji upozornil během sezóny 2012/2013, kdy byl členem štafety, jež při Světovém poháru v Hochfilzenu doběhla pátá. Na světový šampionát do NMNM 2013 se ale neprobojoval. Uspěl až o rok později. Startoval v Soči 2014 a stal se olympionikem. „Splnil se mi sportovní sen. Jsem rád, že jsem jej mohl prožít a být toho součástí. Jen mě trochu mrzí, že v případě olympiády zůstalo pouze u jedné účasti,“ pokrčí rameny. O čtyři roky později měl formu, ale nominace do Pchjongčchangu mu těsně unikla.

Vicemistrem Evropy

Neúčast pod olympijskými kruhy si vynahradil nejlepším individuálním výsledkem kariéry. V italském Ridnaunu se stal vicemistrem Evropy 2018 ve vytrvalostním závodě. Navrch přidal páté místo ve stíhačce i se smíšenou štafetou. „Měli jsem tehdy před šampionátem s trenérem Markem Lejskem soustředění v Martellu, což je ještě výše než Ridnaun. Na Evropě se mi pak závodilo jako nikdy předtím. Šlo to relativně hladce, ani to tolik nebolelo a vše navíc podtrhly i dobré výsledky.“ Tyto úspěchy jako by mu dodaly sebevědomí do následující sezóny.

Týmový úspěch

Zima 2018/2019 byla z pohledu Světového poháru a mistrovství světa jeho nejlepší v kariéře. Namátkou. Skončil 12. ve zkráceném vytrvalostním závodě Světového poháru v kanadském Canmore a na MS vybojoval 18. místo ve stíhacím závodě a doběhl 20. v hromadném startu. A to nebylo vše. Zcela zásadní vliv měl na čtvrté místo české štafety, kterou na třetím úseku vytáhl ze 14. pozice na 6.! „Pro mě to byl výjimečný zážitek, asi vůbec nejlepší v kariéře. Čtvrté místo bylo velkým týmovým úspěchem, o to byla radost větší.“

Učitelé a kamarádi

Velmi si váží toho, jaké party byl během své reprezentační kariéry součástí. „Všichni do jednoho byli neskuteční profíci. Dnes a denně jsem mohl pozorovat, co dělají, jak jsou zodpovědní. Opravdu skvělí učitelé a výborní kluci, kamarádi.“ Nelituje, že nedosáhl sportovní úrovně jako oni. „Jezdil jsem to, na co jsem měl, kam mě moje tělo a moje zdraví pustilo,“ dodává Tomáš Krupčík vyrovnaně.   

Po odpočinku návrat?

V nejbližších dnech, týdnech a měsících si bude chtít od biatlonu odpočinout. „Potřebuju na nějaký čas opustit tu naši bublinu, vypnout, oddychnout si.“ Ke sportu, k biatlonu se však plánuje vrátit. „Na Masarykově Univerzitě v Brně jsem vystudoval trenérství. Myslím, že práce s mládeží by mě bavila. Mohl bych je formovat a předávat jim zkušenosti, kterých mám, myslím, dost.” Inspiraci vidí u mladšího bratra Matěje, jenž už čtyři sezóny trénuje dorost v SKP Kornspitz.

Díky rodičům a partě

Prozatím plánuje cestovat, pomáhat (hned první den svého sportovního důchodu pomáhal kamarádce s rekonstrukcí bytu), pokročit ve znalostech s obchodováním kryptoměny, a také bude trochu vzpomínat. „Mám za sebou krásně prožité roky ve společnosti lidí, kterých si vážím. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí té party kolem reprezentačního týmu a moc děkuji rodičům, že mě ke sportu přivedli a udrželi mě u něho.“     

Díky, TOME, a na viděnou!

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík, Tomáš Bláha a Jana Mrákotová