Olympijské výstřely: 24hodinová cesta českých biatlonistů do Číny a první dojmy z vesnice a areálu

30. ledna, 2022

Po 24hodinové cestě dorazili čeští biatlonisté do dějiště Zimních olympijských her 2022, konkrétně do lyžařského resortu u městské prefektury Čang-ťia-kchou. Zajímá vás, jak cestování probíhalo a jak to vypadá v olympijské vesnici? Tak čtěte dál.

Výborně zorganizovaný let

Ještě ve čtvrtek těsně před odletem Ondřej Rybář zdůrazňoval: „Musíme pochválit lidi na letišti. Tak bleskové odbavení jsem snad ještě nezažil.“

Český olympijský výbor zajistil charterový let u Korean Air. Odlétalo se v 19:50 našeho času z Prahy, do Pekingu se přilétalo další den ve 12:15 čínského času. Celý let trval asi 9,5 hodiny.

Všechno probíhalo za přísných bezpečnostních podmínek. Jednotlivé sporty byly v letadla odděleny od sebe a měly dokonce vlastní toaletu.

Ale nechme promluvit největšího odborníka na létání v českém týmu, servismana Davida Tolara, který mimo sezónu pracuje právě na letišti v Praze. „Letadlo bylo naplněné zhruba ze dvou třetin, ale bagáže bylo hodně. S tím si výborně poradil handling (pracovníci, co nakládají a vykládají letadla – pozn.). Letiště Praha nám dalo krajní přepážky a krajní gate, abychom byli co nejvíc oddělení od ostatních cestujících. Všechno bylo skvěle zorganizované a šlapalo to.“

Let do Číny nám zhodnotila i vyhlášená cestovatelka Lucie Charvátová. „Let byl zorganizovaný velmi dobře. Letěli jsme přes noc, takže jsme sedli do letadla a spali. My sportovci jsme měli pro sebe dvousedadlo u okýnek, což bylo komfortní. Vzbudili jsme se kolem třetí ráno, kdy jsme dostali snídani a v podstatě jsme se hned aklimatizovali na zdejší čas. Já jsem prospala skoro celou cestu, přijela do olympijské vesnice a byla úplně v pohodě.“

Po příletu do Číny si museli čeští biatlonisté vygenerovat QR kódy, projít imigrační kontrolou a dalšími testy na covid-19. Pak čekali zhruba 40 minut, než jim policie přiveze zbraně. „Těsně před námi přivezly zbraně Norkám Marte Olsbuové Røiselandové a Tiril Eckhoffové. Ty říkaly, že čekaly dvě hodiny. To stejné potkalo Poláky, kterým kontrolovali zbraně dokonce dvakrát. Myslím, že my jsme dopadli hodně dobře,“ hodnotil první část cesty Aleš Ligaun.

Dlouhá cesta do hor

No jo, ale ještě se bylo třeba dostat z Pekingu do hor. „Tady vznikla jediná větší prodleva. Společně s běžci na lyžích jsme jeli do nejvzdálenější ze tří olympijských vesnic, takže je logické, že jsme na odjezd čekali nejdéle. Navíc jsme museli roztřídit velkou hromadu zavazadel. Co je naše, co je lyžařů. Co jede s námi do vesnice, co jede na stadion,“ líčí Aleš Ligaun.

Cesta na stadion zabrala další čtyři hodiny a podle českého trenéra byla nelogicky pomalá. „Cestovali jsme po dálnici z Pekingu až do olympijské vesnice a na nejrychlejším úseku jsme jeli 67 km/h. Byla tam třeba stovka a ostatní auta i autobusy nás předjížděly. V našem konvoji byly tři autobusy, před námi policie.“

Sečteno a podtrženo, Češi strávili na cestě zhruba 24 hodin.

Útulná olympijská vesnice

Do olympijské vesnice v Čang-ťia-kchou se čeští biatlonisté dostali v pátek večer čínského času. Stihli ještě večeři a šli spát.

A první dojmy? „Vesnice není moc velká, ale je útulná a kompaktní. Jsou tu tří až čtyřpatrové domy. Sportovci bydlí na jednolůžkových pokojích, my s trenéry na dvojlůžkových,“ popisuje Aleš Ligaun.

Čeští biatlonisté a lyžaři obývají dvě patra, každé asi o 30 pokojích. Dole je malá klubovna s televizí.

„Teprve se tu rozkoukáváme, ale vesnice je moc pěkná. Už jsme si to tu proběhly, přibližně víme, co kde je,“ hlásí Jessica Jislová.

Pokud používáte Instagram, tak jste určitě viděli video Markéty Davidové, kde běží české biatlonistky po olympijské vesnici ve špalíru za Egilem Gjellandem. To nám musela Makula vysvětlit: „Můžeme běhat jenom po vesnici, která není zas tak velká, takže když chceš jít běhat, musíš využít každou skulinku, aby sis prodloužil trasu.“

Všichni ve skafandrech

České biatlonisty přivítali hned po příletu do Číny lidé ve skafandrech. „Všechno tu dezinfikují. Materiál, kamiony, ze všech stran. Až přehnaně tu dbají na bezpečnost,“ přibližuje Aleš Ligaun.

Jako příklad dává návštěvu KFC v olympijské vesnici. „Objednáváte si přes reproduktor a dvě stěny. Otevřou jednu stěnu, dají do toho jídlo a zase zavřou stěnu. Až pak si můžete otevřít okýnko u sebe a vzít si jídlo. Zavřete okýnko, oni zase otevřou své, nastříkají do toho prostoru dezinfekci a zavřou okýnko.“

Lucie Charvátová se s námi zase podělila o to, jak to vypadalo, když jí Číňané vynášeli koš z pokoje. „Přišlo asi šest lidí v bílých oblecích. Nejdřív koš postříkali dezinfekcí, pak pytel opatrně vyndali kleštěmi, zavázali a dali mi nový pytel. A takových zvláštních věcí tu je víc.“

Pořád také platí, že se musí všichni obyvatelé vesnice denně testovat. „Na test můžeme přijít kdykoliv během dne. Snažíme se najít rutinu, takže to spojujeme třeba s cestou na snídani, protože odběrové místo je hned vedle jídelny,“ vysvětluje Aleš Ligaun.

První návštěva areálu

V sobotu se čeští biatlonisté poprvé podívali do olympijské areálu v Čang-ťia-kchou. Ženy měly trénink od 13 do 15 hodin, muži od 16 do 18 hodin. V neděli si to prohodili.

„Časy jsou srovnatelné se Světovými poháry. Samotné závody budou začínat kolem 17. hodiny. Není to tedy takový extrém jako v Pchjongčchangu, kde jsme třeba odjížděli ze závodiště až po 23. hodině,“ říká k tomu Aleš Ligaun.

Mužský tým se vydal na první obhlídku areálu už v sobotu dopoledne. „Jeli jsme tam na desátou a správně nás na olympijské tratě nepustili, protože se měly otevírat až ve dvanáct,“ směje se Ligaun. „Američan Max Sänger, který se podílel na stavbě tratí a bude jim tu šéfovat, se pak ptal Bimba, jestli nás vyhodili. Když mu Bimbo říkal, že jo, tak se zaradoval, že to Číňani konečně pochopili. Ale nebyl to problém. Jezdili jsme na paralympijských tratích, které jsou určené k rozjíždění.“

Areál podle českého kouče splňuje veškeré parametry. „Je hezký. Zázemí je na vysoké úrovni. Máme k dispozici čtyři buňky, což je komfort, který bychom na Světovém poháru nikdy neměli. Ve dvou připravují servisáci lyže, jednu máme jako převlékací pro servis a trenéry a jednu pro sportovce.“

Do areálu se dojíždí autobusy. Směrem tam se jede tunelem kolem skokanských můstků, zpátky zase kolem tratí pro běžce na lyžích. Jedna cesta zabere 10 až 15 minut. Horší to mají servismani, kteří nebydlí přímo v olympijské vesnici. Dojíždí asi z hodinu vzdáleného hotelu.

Stejně jako v Rusku musí mít sportovci zbraně uložené na stadionu, kde si je před tréninkem vyzvednou a pak zase vrátí. Z toho důvodu jsou přímo na stadionu k dispozici prostory na nácvik suché střelby.

V druhém dnešním článku už vás vezmeme na tratě.

Karel Halberštádt
Foto: Tomáš Kříž/Český olympijský tým, Aleš Ligaun