Čeští biatlonisté přiletěli do Östersundu. Co si s sebou vzali „nebiatlonového“?

25. listopadu, 2021

Ve středu v 7 hodin ráno se vydali čeští biatlonisté na dlouhou cestu do švédského Östersundu s mezipřistáním v Mnichově a Stockholmu. Na hotel se dostali až po deseti hodinách. Právě včas, aby si mohli na večeři pochutnat na řízku.

Na cestách budou sportovci skoro měsíc, domů se vrátí až 20. prosince. Někteří si proto přibalili i adventní kalendář. Co dalšího „nebiatlonového“ si dali do kufrů a tašek?

Markéta Davidová: „Každý rok si s sebou vozím adventní kalendář od maminky. Do jednoho okýnka mi letos dala prskavky, které neprošly letištní kontrolou. Málem jsem pak nestihla odlet, protože jsme byli na letišti na poslední chvíli. Musela jsem se pro tašku vracet, aby z ní pán mohl prskavky vyndat. Pak jsem sprintovala zpátky, kde na mě čekalo celé letadlo. Takže mám teď v kalendáři o pytlíček míň.“

Vítězslav Hornig: „Mám spoustu filmů a vzal jsem si s sebou i školu. Budu muset odevzdat nějaké seminárky a úplně mi to zatím nejde. Stejně jako Makula mám adventní kalendář, od přítelkyně. Jsou to takové dost narychlo vyráběné pytlíčky, ale jsou hezké. A prošly kontrolou na letišti. (smích)“

Lucie Charvátová: „Mám kilovou svíčku, kterou když zapálíš, tak připomíná praskající krb. Pak také dál rozvíjím svou kreativitu. Loni jsem vymalovávala obraz, letos nalepuju diamanty. Je jich asi 18 tisíc a dohromady pak utvoří ten obraz. To mě baví. Vzala jsem si taky novou knížku Tajemství od Radky Třeštíkové.“

Mikuláš Karlík: „Já jsem přijel závodit, vzal jsem si jen věci na biatlon. (smích) Když letíš a máš limit 23 kilo, tak přemýšlíš hlavně nad biatlonovými věcmi. Kromě nebiatlonového oblečení mám s sebou snad jen notebook a telefon se spoustou her.“

Jakub Štvrtecký: „Vzal jsem si strojek na vlasy, takže budu zase stříhat. Samozřejmě počítám s inflací, takže musím zveřejnit před startem sezóny nový ceník. Jinak bydlím s Adamem a asi se společně podíváme na nějaké seriály na Netflixu. Teď jsem rozkoukal seriál Skrytá tvář sportu.“

Adam Václavík: „Tentokrát jsem si nevzal ukulele, které si s sebou někdy beru. Mám tu moje nejoblíbenější hořčicové brambůrky. Když se mi podaří závod, tak si je dám za odměnu. Jinak je neotevřu. Je to taková motivace.“

Michal Krčmář: „V rohu mi leží ještě zabalený Playstation. Měl jsem ho už na soustředění v Sjusjøenu, kde jsme hráli společně s klukama na velkém plátně ve společenské místnosti. Netahal jsem ho domů, takže se mnou pokračuje dál. Občas si zahraju, ale že bych mezi závody nějak moc pařil, to vůbec ne. Mám tady taky knížku o Michaelovi Jordanovi, která má 720 stran. V počítači mám ještě pár věcí, které budu muset vyřešit jako předseda SVJ.“

Foto a text: Karel Halberštádt