AKTUALITY
Po zvláštním volnu odstartovaly české biatlonistky přípravu. Zatím bez trenéra Gjellanda
15. května, 2020
Zhruba 1200 kilometrů vzdušnou čarou dělí české biatlonistky od trenéra Egila Gjellanda. Zatímco ony absolvují v Jablonci nad Nisou první společné tréninky, tak on úřaduje ze své farmy ve Fuse na západě Norska. Jak koučování na dálku funguje? A jak prožily Češky poněkud neobvyklé volno po sezóně?
Jaké bylo jaro biatlonistek?
Letošní jaro bylo pro biatlonisty a biatlonistky zvláštní. Sezóna jim kvůli pandemii skončila o týden dřív a v dubnu, kdy mají tradičně volno, nikam nemohli.
„Bylo to trochu jiné,“ uznává Markéta Davidová. „Skončilo se dřív, takže jsem se snažila ještě chvíli udržovat. Pak se zase začínalo dřív. Letos to jaro nebylo takové, jaké bych si představovala.“
Jak ho tedy strávila? „Tak asi jako všichni, doma, úklidem…“ usmívá se. Došlo ale i na veselejší aktivity. „Docela jsem chodila i na koně. Aspoň tohle jsem si užila.“
Jaro je obvykle spojené i s plněním studijních povinností, jak připomíná Eva Kristejn Puskarčíková. „Chyběla mi dovolená, ale jinak je pro mě každoročně to volno studijní. Do školy jsem teď nemohla, tak jsem aspoň dodělávala resty z podzimu.“ Nejzkušenější z českých biatlonistek si na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dodělává aprobaci na zeměpis.
Její parťačka, která pokračuje v magisterském studiu na České zemědělské univerzitě, našla na zavřených školách pozitivum. „Měli jsme přednášky přes internet, takže jsem si to mohla naplánovat víc podle sebe.“
Nucený pobyt doma naplno využila Lucie Charvátová. „Docela jsem zamakala na diplomce. Myslela jsem, že toho nebude tolik, ale nakonec měsíc utekl rychle a já odevzdávala až v termínu. V půlce června mě čekají státnice, tak mám ještě měsíc, abych se všechno naučila,“ říká budoucí inženýrka ekonomie z Technické univerzity v Liberci. K tomu si ještě přidala MBA studium sportovního managementu na VŠTVS Palestra v Praze. Tam by měla finišovat příští rok.
I tak si na jaře stihla trochu orazit. „Užila jsem si i lyžování u nás v Krkonoších. Dolyžovala jsem tu v půlce dubna poslední sníh, což poznaly mé tréninkové lyže,“ vypráví pobaveně.
Školou povinná už není Jessica Jislová, která loni úspěšně zakončila magisterské studium na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. „Ta pauza by se mi určitě hodila víc loni, když jsem se učila na státnice. Ne letos, kdy jsem mohla třeba cestovat,“ mrzí biatlonistku z Jablonce nad Nisou.
Ale ani tak se během dubna nenudila. „Tím, jak jsem byla hodně nemocná, tak pro mě sezóna byla ještě kratší. Měla jsem docela dost energie, takže jsem pořád něco dělala. Rekonstruuji byt a ještě dlouho asi budu,“ směje se Jislová a pokračuje: „Taky jsem pracovala na zahradě nebo hlídala synovce. To jsou věci, které přes sezónu moc nestíhám.“
Začátek přípravy
České biatlonistky začaly s přípravou v Jablonci nad Nisou. Otázce na pozvolný start se Markéta Davidová zasměje. „Nepřijde mi, že by příprava začala pozvolně. Trénujeme už tři týdny.“ Oceňuje ale, že se trénuje v místě jejího bydliště. „To je pro mě nejlepší varianta. Můžu být doma a scházíme se jen na tréninky.“
Z Jablonce jsou také Eva Kristejn Puskarčíková a Jessica Jislová. „Začátek přípravy je vždycky bolavý, ale už jsem se docela rozjela a začíná to být lepší. Nejvíc to vždycky bolí první týden,“ říká prvně jmenovaná.
I přes některá nařízení vlády vlastně probíhá trénink biatlonistek normálně. „Teď už nás nic nelimitujeme,“ potvrzuje Jislová. „Můžeme sportovat bez roušek. Lidem se celkově přes rok vyhýbáme, v areálech se jich tolik nepohybuje. Akorát si nemůžeme jít posedět někam na kávu nebo se stýkat s přáteli mimo sport.“
Ještě je tu jedna důležitá osoba, se kterou se biatlonistky zatím setkat nemohou. Jejich norský trenér Egil Gjelland. Při telefonním hovoru se zdá být dobře naladěný, v jeho regionu na západě Norska je situace klidná. A pak taky na farmě jsme vždycky tak trochu v izolaci.
„Samozřejmě pro mě není příjemné, že nemůžu vycestovat do Česka,“ říká na úvod Gjelland. Zatím to ale jako problém nevidí. „Teď na začátku je to hlavně o vytvoření plánu. Holky trénují a já každý den sleduji jejich tréninkový deník. Jsme ve fázi objemových tréninků, kdy není pro trenéra tak důležité být na místě. To se změní v červenci a v srpnu. Přijdou těžké tréninky a bude potřeba vidět, jak holky reagují. Musíme věřit, že v té době už se hranice otevřou.“
O kvarteto biatlonistek se tak zatím při společných trénincích na střelnici stará Jiří Holubec. Což vlastně není taková změna. „Egil s námi jezdíval většinou až na soustředění, jinak jsme trénovaly s Jířou,“ vysvětluje Kristejn Puskarčíková.
Jislová ji doplňuje. „Každá z nás s Egilem individuálně komunikuje. Já mu třeba posílám fotky z každé střelby, kterou absolvuji sama. Když potřebuji, tak mu napíšu nebo zavolám.“
Samozřejmě už ale všechny vyhlíží, až se uvidí s trenérem osobně. „Někdy trochu tápu,“ přiznává Lucie Charvátová. „Je lepší, když můžete být s trenérem v přímém kontaktu. Ze začátku to bylo v pohodě, ale teď na mě trochu doléhá únava, tělo si ještě nezvyklo na tu zátěž. Takže je to pro mě trochu těžší období.“
Na druhou stranu si teď užívá dlouhé výjezdy na kole, které jsou pro začátek přípravy typické. „Silničku mám strašně ráda. Snažím se objevovat místa, kde jsem ještě nebyla. Kolikrát mi chybí sparing partner a přijde mi, že mi pokaždé fouká vítr proti. Takže u toho trochu nadávám. Taky mě mrzí, že nebude v létě Tour de France. Na soustředění jsem zvyklá si to po obědě pustit a úplně to s nimi prožívám.“
To Eva Kristejn Puskarčíková sparing partnera našla. „Mamka si teď koupila elektrokolo. Je spokojená, že jí to tolik nebolí a může jezdit se mnou. To je super.“
Najíždění kilometrů na kole si snaží zpříjemnit Jessica Jislová. S její filozofickou vložkou můžeme článek zakončit. „Nikdo neví, jak dlouho budeme trénovat jen v Česku. Snažím se třeba hledat nové trasy na kole, aby nezačal stereotyp moc brzo. To je teď asi nejdůležitější: Dělat si to zábavné a zajímavé.“
Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
První kilometry na sněhu. Čeští biatlonisté mají ve Finsku štěstí na podmínky
Čeští trenéři předávali v NMNM znalosti mladým biatlonistům z celého světa
