Ondřej Moravec si ještě prodlouží kariéru. Ale nechci nikam jezdit za zásluhy, říká

18. března, 2020

Michal Šlesingr, Martin Fourcade, Kaisa Mäkäräinenová a… Ne, jméno Ondřeje Moravce v seznamu končících biatlonistů nenajdete, i když to tak v jednu chvíli vypadalo. Český rekordman v počtu medailí z velkých akcí se rozhodl pokračovat a v následujícím rozhovoru svou volbu vysvětluje.

Na rozdíl od zmíněných jmen ses, Ondro, rozhodl pokračovat v kariéře…

„Zase bych končil v docela dobré společnosti, ne? (smích) Přemýšlel jsem o tom hodně dlouho. Už v létě, kdy jsem se po zdravotní pauze vracel k tréninku, jsem pochyboval o tom, jestli to má ještě smysl. Ze začátku to bylo hrozné, pak to začalo fungovat. První trimestr byl ale hodně špatný a po Novém roce jsem si pro sebe řekl, že už je to na mě moc. Byl jsem rozhodnutý, že to opravdu ukončím. V Novém Městě jsem to řekl Rybísovi (Ondřeji Rybářovi), ten byl hodně překvapený. Diskutovali jsme o tom. Tím, jak se tam loučil Boušek, tak jsem to nechtěl úplně řešit. Nebylo by to šťastné načasování.“

Jaké bylo pokračování?

„Řešili jsme to znovu v Kontiolahti, volali jsme si. Ondra přišel s možnostmi, jak by šlo uzpůsobit přípravu, abych byl víc doma. Ze začátku jsem říkal, že to podle mě nebude fungovat, pak jsem o tom přemýšlel a radil se s manželkou. Po týdnu jsem došel k tomu, že zkusím do přípravy nastoupit a pokud to bude mít význam, budu normálně závodit. Pokud by mi to ale nedovoloval zdravotní stav, tak to pro mě bude jasný signál, že už se na to mám vykašlat. Mé výsledky teď nebyly úplně špatné, ale už nemám sílu bojovat s těmi všemi problémy. Dokázal jsem daleko větší věci a už mě úplně neuspokojovalo, že jsem do přípravy investoval pořád stejnou energii, ale tělo už to nezvládalo. Nehledě na to, že mi to neusnadňují děti. Vidím na nich, že by byly nejradši, kdybych byl doma. A pak jsou rády, když přijedu.“

Takže půjde o to co nejlépe skloubit sport a rodinu.

„Pro mě už sport není tou nejdůležitější věcí na světě. Bude těžké se na to nastavit. Vždycky jsem měl sport na prvním místě. Na druhou stranu teď můžu být uvolněnější a neřešit, jestli jsem odtrénoval všechno. Občas se asi stane, že člověk neudělá všechno, co je v plánu, ale může mně to i pomoct, že budu víc v klidu. Třeba to bude fungovat stejně dobře. Uvidíme.“

Hrálo v tvém rozhodování roli i povedené Mistrovství světa v Anterselvě? Se smíšenou štafetou jsi získal medaili a sám si k ní neměl zase tak daleko v hromadném startu.

„Byly tam světlé okamžiky. Je pro mě pozitivní, že se pořád dokážu zkoncentrovat na velkou akci a připravit tělo na to, aby se během toho týdne zmáčklo. Na druhou stranu jsou to dost stresující situace. Člověk musí, nebo by minimálně chtěl. Máte omezené množství pokusů. Když jezdíte Světový pohár a daří se vám, tak máte zpětnou vazbu, že to jde, a uspět na velké akci je jednodušší.“

Jaký je tedy plán pro příští sezónu?

„Určitě to nebude tak, že objedu všechny závody. I přípravu uděláme trošku jinak. Podle mého názoru nejsem schopný odtrénovat to, co před pěti nebo sedmi lety. I to se bude muset zohlednit. Pravděpodobně vynechám nějaká soustředění a nějaké závody. Ale to je daleko. Nechtěl bych dojít k tomu, že někam pojedu za zásluhy nebo že mě někam budou tlačit, i když tomu nebudou odpovídat mé výsledky. To říkám rovnou. Je nesmysl jet na mistrovství světa na úkor někoho jen proto, že jsem tu 15 let závodil. To by mě netěšilo, ani nebavilo.“

Jak tě tak poslouchám, tak nemluvíš o tom, že tě čeká poslední sezóna.

„Na olympiádě fakt nebudu. Chtěl jsem skončit už letos, ale nakonec jsem řekl, že jednu sezónu ještě dám. Z toho na 99,9 % vyplývá, že to bude sezóna poslední. Ale když si to člověk takhle řekne, tak si dělá berličku, že si pak všechno omluví, někde si uleví. To nechci. Musím si to nastavit tak, aby se mě na to novináři pořád neptali a nepsali o tom. To není pro sportovce dobře. Sám si to ještě potřebuji ujasnit a nastavit. Věřím, že mi s tím pomůže i tým. Nechci totiž dojít k tomu, abych celé léto a podzim trénoval a závody pak nezvládl psychicky. Hlava dělá strašně moc.“

Sezóna skončila kvůli bezpečnosti předčasně, v Česku máme omezený pohyb. Jak se to promítne do tvého programu?

„Teď člověk řeší úplně jiné věci než sport. Čeká mě pár dní klidu. Stejně teď člověk nemá nikde chodit. Ani by nebylo kde trénovat, u nás není sníh. Musím se domluvit s trenéry, co a jak dál. A ještě k té aktuální situaci: Nikdo neví, jestli není nakažený. Každý by měl nosit roušku a vycházet jen v nutných případech. Určitě tam napiš, ať všichni nosí roušky.“

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík