Lysebotn Opp? Jeden z nejtěžších závodů v kariéře, přiznala Horká. Výkon ji překvapil

01. srpna, 2019

Brutální výjezd kopce Lysebotn Opp zvládla nejlépe z českých reprezentantů. Ludmila Horká odstartovala Blinkfestivalen 16. místem v 7,4 kilometru dlouhém stoupání z úrovně moře až do 640 metrů. Mezi biatlonistkami byla dokonce čtvrtá. Jaké jsou její dojmy z náročného závodu? Můžeme čekat zlepšení i v její slabší disciplíně, tedy ve střelbě? A jak dopadly státnice? Dočtete se v následujícím rozhovoru.

 

Startovala jste s vysokým číslem 71. Byl to na začátku závodu velký problém?

Byl to jeden z největších problémů, které jsem v tom závodě měla. Startovala jsem z osmé řady a přede mnou bylo 70 holek. První kilometr se jelo ve vlaku a nešlo moc předjíždět. Byl prostor pro dvě závodnice vedle sebe. Navíc silnici křížily dva přechody pro krávy, což byly složitější úseky. Možná ten čas mohl být ještě o trochu lepší, ale s tím se nedá nic dělat. Musela jsem se s tím poprat.

Jak se Vám celkově líbil závod Lysebotn Opp?

Moc se mi nezalíbil. (smích) Byl to jeden z nejtěžších závodů, které jsem kdy jela. Kilometry vůbec neubývaly, bylo to opravdu náročné.

Na druhou stranu jste byla čtvrtou nejrychlejší biatlonistkou. To je hezká vzpruha v přípravě, ne?

Je to velká vzpruha vzhledem k tomu, že jsme tady měly v pondělí jeden z nejtěžších tréninků a já ho ani nedokončila. Myslela jsem si, že jsem na tom hůř než dřív. Dnešní výkon mě proto mile překvapil.

Na soustředění v Novém Městě na Moravě se Vám na střelnici zvlášť věnovala trojice Egil Gjelland, Kateřina Emmons a Vlastimil Vávra. Můžeme tedy očekávat i střelecké zlepšení?

No, to uvidíme. Snažíme se pro to dělat maximum. S Katkou jsem začala spolupracovat až v tom Novém Městě a vracíme se spolu do střeleckých začátků. Když jsem začínala s biatlonem, tak jsem absolvovala takový rychlokurz a některé důležité věci mě minuly. Proto jsme se s Katkou vrátily na začátek, jdeme krok po kroku, pilujeme ty nejdůležitější věci a s Jiříkem a Egilem to pak praktikujeme na trénincích. Oba trenéři dělají maximum pro to, abych se zlepšila. Ale nedokážu to slíbit. Zatím je to jak na houpačce, občas to jde a občas ne.

Vedle střelby jste na jaře bojovala i se školou. Jak to dopadlo?

Konečně jsem se dohrabala ke státnicím na Masarykově univerzitě v Brně a ty dopadly nadmíru dobře. Takže je ze mě bakalářka v oboru Regenerace a výživa ve sportu. Teď mě čeká navazující magisterské studium v oboru Kondiční trénink a aplikovaná kineziologie.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík a Jiří Holubec