České biatlonistky ocenily individuálnější přípravu. Voborníkovou zbrzdila nemoc

25. listopadu, 2024

S novými trenéry vstoupí do sezóny české biatlonistky. Po šesti letech skončil u týmu Nor Egil Gjelland, kterého nahradila dvojice Luca Bormolini a Lukáš Dostál. Nebyla to jediná změna, dost jich nastalo i v samotné přípravě.

Hlavní změny v přípravě českého týmu naznačili už muži. V trénincích se šlo víc do intenzity, hodně se pracovalo na technice, víc se střílelo v zátěži a kompletně se proměnila silová příprava. Luca Bormolini a Lukáš Dostál navíc už na jaře zdůrazňovali, že půjdou cestou individualizace tréninku.

„Myslím si, že není lehké začít trénovat ženy a tihle dva to zvládli,“ chválí Lucie Charvátová. „I nálada v týmu je fajn. Komunikace byla dobrá a bylo jí tak akorát. Každá z nás měla prostor sama se realizovat, což mi vyhovovalo. Jsem ten typ, který musí trénovat víc než ostatní, takže jsem si občas i přidávala. Ale vždy to bylo po dohodě s trenéry. Hodně záleželo na mém pocitu.“

Individuální přístup se líbil i Tereze Voborníkové. „Doteď jsme na to nebyly zvyklé. Poslal se plán, který byl stejný pro všechny. Trenérům to nezávidím, protože mít tady šest ženských a každé připravovat plán na míru muselo být ohromně náročné. Ale myslím si, že se s tím popasovali moc dobře. Za mě to byl super krok.“

Tereza Voborníková: Do září probíhala příprava skvěle…

Dvojnásobná juniorská mistryně světa z roku 2022 se postupně začíná prosazovat i mezi dospělými. Minulý ročník Světového poháru zakončila na 16. příčce a poprvé v kariéře se stala Biatlonistkou roku.

Pozitivně začala pro Terezu Voborníkovou i příprava na novou sezónu, což potvrdila titulem letní mistryně světa ve sprintu. „Zařadily jsme intenzivnější tréninky, na které jsme nebyly zvyklé. Střílely jsme během přípravy víc v zátěži, což bylo taky super. Hodně jsme se věnovaly technice a zaměřily se i na posilovnu, která dostala řád. Myslím si, že tam byla spousta fajn věcí. Jenom mě mrzí, že jsem kvůli nemoci nezvládla tak dobře podzim.“

Co se na podzim Terce přihodilo? „Do září probíhala příprava skvěle. Pak jsme po letních závodech odjeli do nadmořské výšky a tam mně to soustředění vůbec nesedlo. Od té doby jsem byla hrozně unavená a završila to nemoc. Ani konkrétně nevíme, co mi bylo, ale takhle nemocná jsem dlouho nebyla. Dva týdny jsem skoro jenom ležela a další týden po antibiotikách jsem nemohla nic moc dělat. Pak jsem se pomalu vracela, teď už trénuju měsíc a furt ještě cítím kašel.“

S vidinou mistrovství světa v Lenzerheide a olympiády v Anterselvě letos strávil český tým víc času v nadmořské výšce. „A s tou já mám dost velké problémy,“ přiznala čtyřiadvacetiletá biatlonistka. „To poslední soustředění v Anterselvě už jsem neabsolvovala a předtím na Passo Lavazè jsem neodešla ani jeden těžký trénink, protože na to prostě nebylo.“

Kvůli výrazným zdravotním potížím musela Tereza Voborníková upravit i své cíle. „Je strašné, co s člověkem udělá jeden výpadek, když jinak celý rok poctivě trénuje. V tuhle chvíli jdu den po dni, protože má forma je špatná. Snažím se to přijmout a věřím, že se budu zvedat už během prosince nebo pak po Vánocích.“

Markéta Davidová: Individuální příprava nebyla na škodu

Markéta Davidová volila letos v přípravě individuálnější cestu. K týmu se připojila o něco později a například vynechala letní mistrovství světa. „Některé věci byly způsobené tím, že jsem byla po sezóně hodně unavená,“ říká biatlonistka, která absolvovala všech 36 možných závodů. Stejnou porci zvládli už jen Ingrid Tandrevoldová a Tommaso Giacomel.

„Měla jsem trošku pozměněný program, ale ve výsledku jsem odtrénovala, co bylo v plánu. Ani jsem nebyla nijak moc nemocná. Myslím si, že biatlon je individuální sport a individuální příprava by měla být častější. V Česku to ale nebývá úplně zvykem. Letos ta změna podle mě nebyla na škodu,“ myslí si Makula.

Částečně individuální pro ni byla i silová příprava. „Začala jsem spolupracovat s Red Bull Athlete Performance Center a posilovnu dělala podle jejich trenéra. Několikrát jsem tam za ním byla a pořád jsme ve spojení.“

Tahle složka přípravy se proměnila u celé reprezentace. „S Egilem jsme měly síly taky dost, akorát jsme nebyly tolik v posilovně a spíš měly speciální tréninky na lyžích. Je teď trendem dávat větší důraz na posilovnu. My jsme měli starší koncept silové přípravy a moderní doba tlačí posilovnu trochu jinam. Ale zase si nemyslím, že chce mít člověk za každou cenu hodně svalů. Síla se dá dělat různými způsoby a letos jsme trávily víc času v posilovně.“

Před startem sezóny vyhrála Markéta Davidová kontrolní sprint, kterého se zúčastnily i německé reprezentantky. „Jsem ráda hlavně za dvě nuly, běžecky to zatím nijak skvělé nebylo. Doufám, že to půjde ještě nahoru.“ Do druhého závodu kvůli lehkému onemocnění raději nenastoupila.

Jessica Jislová: Zbrzdil mě covid, první masák v Kontiolahti je drsný

Jessica Jislová je v posledních letech nedílnou součástí české reprezentace. V létě oslavila 30. narozeniny, ale také se potýkala s covidem. „Ten mě dost zbrzdil. Trvalo dlouho, než jsem zvládla plnohodnotně trénovat ve vyšších intenzitách. Navíc jsme měly hodně soustředění ve výšce, což mi návrat ještě malinko stěžovalo. Musela jsem se vyrovnávat nejen s covidem, ale i s aklimatizacemi. To byla letos celkem výzva. Dobře jsem se začala cítit až v říjnu v Anterselvě.“

Vyšlo jí i závěrečné soustředění ve finském Vuokatti, kde strávila 26 dní v kuse. Na rozdíl od většiny týmu se nevracela na pár dní domů. V druhém kontrolním závodě, do kterého nenastoupila Markéta Davidová, byla z českých biatlonistek jasně nejlepší. „Teď si myslím, že je všechno v pořádku,“ hlásila Jess z Finska.

Jablonecká biatlonistka udělala velký výkonnostní progres pod vedením norského kouče Egila Gjellanda, který ale na jaře u týmu skončil. „Hodně věcí bylo jinak, některé dobře a některé možná špatně. Uvidíme, jak to půjde během sezóny, a na jaře si všechno vyhodnotíme.“

V minulém ročníku Světového poháru se Jessica Jislová kvalifikovala do všech čtyř hromadných startů, které byly v posledních letech jejím velkým cílem. Dá se říct, že se v elitní disciplíně zabydlela? „To je podle mě docela silné slovo,“ namítá. „Teď bude první masák hned v Kontiolahti, což mi přijde docela drsné. Zároveň nevím, v jaké formě přijedou ostatní závodnice. Snažím se v přípravě udělat všechno co nejlíp, ale o to samé se snaží dalších 100 holek. Masák pro mě není vůbec jistá věc a pořád platí, že bych se ho chtěla účastnit. Zároveň bych chtěla podávat co nejlepší výkony a držet si vysoký standard ve střelbě.“

A pak jsou tu štafety. České biatlonistky jsou v nich tradičně hodně vidět, už 15krát v řadě dojely v Top 10. Ale stále čekají na výraznější úspěch. „Nevím proč, ale nejsme schopné se ve štafetě najít. Je to škoda a pořád doufám v to, že se vzchopíme a ukážeme fanouškům, na jaké výsledky skutečně máme.“

Lucie Charvátová: Natrénováno mám, zlepšili jsme techniku střelby

Loni byla přeřazena do B týmu, vyměnila značku lyží a doufala v nový zážitek. A ten se Lucii Charvátové povedl. Po třech letech se podívala ve Světovém poháru do Top 10 a celkově obsadila 32. pozici.

„Ta sezóna mě bavila,“ ohlíží se Lucka. „Bylo to pro mě zadostiučinění za to, že jsem to nevzdala a tvrdě trénovala. Letos mi naopak přišlo, že všechno běží až moc hladce a že jsem až moc v klidu. Což mě trochu znervózňuje.“

Jednatřicetiletá biatlonistka ale zároveň ví, že udělala maximum. „Já jsem nikdy neměla v přípravě žádné větší výpadky, ale letos jsem nevynechala jediný trénink. Nebyla jsem nemocná ani zraněná. Myslím, že příprava proběhla dobře a natrénováno mám. Teď jde o to, jestli přijde forma a vydrží mi.“

A co střelecká forma? „Jestli si od zimy něco slibuju, tak trošku lepší střelbu. Na trénincích jsem se cítila líp a i statistiky byly lepší. Ale pak přijde závod, lehká nervozita a jsem zase zpátky.“

Na střelbě Lucie Charvátová hodně pracovala s Lukášem Dostálem. „Už na jaře poměrně rázně zasáhl do mé pažby. Byl jedním z prvních trenérů, který se toho nebál. Myslím si, že je to teď o kus lepší. Bojovala jsem s vyklenutým zápěstím při stojce a teď se mi tam rovná líp. Srovnali jsme to i zadní patkou, kterou mi Vašek Haman trošku prodloužil. Po technické stránce jsme střelbu o dost zlepšili. Během závodů a těžších tréninků pak ale někdy sklouzávám ke svým stereotypům, které plynou z únavy a nervozity.“

Nejzkušenější česká reprezentantka si i nadále pochvaluje spolupráci se značkou Kästle. „Hlavní servis Kästle na všech závodech bude nově dělat Pepa Kabrda. Ještě loni jsme spolu trénovali, je to takové hezké převtělení. Věřím, že s jeho pečlivostí to bude fajn spolupráce. A těším se i na Dušana Kožíška s Jirkou Ročárkem, kteří se budou na závodech střídat.“

A čím bude Lucka během sezóny zaměstnávat hlavu, když na podzim úspěšně zakončila MPA program Sportovní diplomacie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze? „Budu se opět na dálku věnovat účetnictví a controllingu. To mě zabaví dost.“

Kristýna Otcovská: Z přípravy mám dobrý pocit, zlepšila jsem se v technice

Na konci minulé sezóny ve Světovém poháru debutovala a brzy přidá další starty. Předsezónní závody naznačily, že by Kristýna Otcovská letos mohla být konkurenceschopnější na lyžích. „Na mé poměry z minulých let na tom nejsem běžecky špatně, ale některé holky pořád dost ztrácím. Myslím si, že ještě nejsem ve své nejlepší formě, ale vidím u sebe posun a s tím jsem spokojená.“

Čtyřiadvacetiletá biatlonistka z Litvínova je zatím nadšená ze spolupráce s novými trenéry. „Luca se nám hodně věnoval s technikou. Jezdil s námi po trati a dával nám okamžitou zpětnou vazbu. To je podle mě hrozně důležité. Myslím, že jsem se díky němu v technice zlepšila. Zároveň jsme trénovaly dost ve výšce, kde jsem se občas necítila ideálně. Lukáš měl zase dobré připomínky na střelnici a upravoval mi i zbraň. Vytvaroval pažbičku tak, aby mi líp seděla do ruky. Celkově mám z přípravy fajn pocit.“

V pondělí, den před odletem do Kontiolahti, musela Kristýna Otcovská ještě do školy. „Aktuálně jsem ve čtvrťáku medicíny a studium a trvá šest let. Některé předměty mám rozložené a budu je dohánět další semestr. Něco jsem si v létě i předchodila, tak mě snad nevyhodí,“ usmívá se Týna.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík, Marek Ambrož, Reiko Kolatsk