Ondřeje Moravec a jeho štafetové střelecké problémy

14. března, 2015

V Oslu i dnes v Kontiolahti rozjeli Michal Krčmář a Jaroslav Soukup českou štafetu skvěle. Jejich papírově silnější krajané je však ve výkonu nepodpořili. V Norsku musel Michal Šlesingr na dvě trestná kola. Dnes se pro změnu na střelnici trápil Ondřej Moravec. Přitom oba na světovém šampionátu ve Finsku závodí ve výtečné formě.

 

Ondro, štafetu jsi přebíral na medailové pozici. Uvědomoval sis, že velký úspěch je blízko?
„Vůbec ne. Ta ležka byla ovlivněná tím, že mi Svendsen kopnul do lyže, já nedal poslední ránu. To se pak podepsalo pod celý závod.“

 

Jak se to přihodilo?
„Když Svendsen odjížděl z položky, tak upadl. A k zemi šel zrovna ve chvíli, kdy jsem spouštěl ránu. Zavadil mi o lyži, to mě rozhodilo, ránu jsem nedal a dost jsem znervózněl. Pak jsem navíc hned další ránu nedobil, a to už byl velký problém.“

 

A problémům nebyl konec. Na stojce Tě potkal další s nábojem…
„Dnes mi to na střelnici vůbec nevyšlo. A to je celé. On to Svendsen samozřejmě neudělal naschvál, určitě mi nechtěl kopnout do lyže. Ale abych pravdu řekl, ještě jsem to nikdy nezažil. Stane se, no. A na stojáku to byla moje chyba. Ve spěchu jsem nepřebil, jak jsem měl a stálo mě to další vteřiny. Prostě v mém podání to nebylo na střelnici dobrý.“

 

Co přesně se stalo s tím nábojem?
„Byl to ten nejhorší scénář. Nevyhodil jsem ho úplně, takže jsem musel flintu obrátit vzhůru nohama,  vyklepat a následně ještě dobíjet. Stálo mě to spoustu času navíc.“

 

Dlouho jste bojovali o cenný kov. Jak moc Tě mrzí, že jste na něho nakonec nedosáhli?
„Nemáme ho, to je celé. Bylo nás tam šest štafet v jedné minutě, to je hrozně našlapané. Ve štafetách se může stát cokoliv, ale ten výsledek se jednoduše počítá až v cíli po čtvrtém úseku. Průběh závodu samozřejmě nasvědčoval tomu, že o placku můžeme jet, nakonec asi šesté místo odpovídá tomu, na co máme.“

 

Zůstaly Ti ještě nějaké síly na zítřejší závod s hromadným startem?
„Věřím, že ano. S Landentingerem to byl v závěrečném kole spíše taktický souboj, než že bychom jeli na krev. Rozhodla v cíli ta jeho absolutní rychlost, kterou má možná největší v celém startovním poli. Necítím se být úplně ´hotovej´, tak mi snad ještě nějaké síly zůstaly. Kolik jich je, to uvidíme zítra, před námi jsou vedle patnácti kilometrů také ještě čtyři položky.“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann