„Mistryně světa? Jo, tak to už jsem,“ říká Gabriela Soukalová

05. března, 2015

Gábinu Soukalovou je na trati těžké polapit. Patří k nejlepším biatlonistkám. A v jejím mimo závodním životě je to podobné. To patří k nejlepším telefonistkám. S telefonem u ucha pobíhala po závodišti ještě před vyhlášením výsledků klání smíšených štafet mistrovství světa v Kontiolahti. Signál byl dobrý.

 

Gabčo, byla jsi jednoznačná telefonní hvězda, s kým jsi mluvila?
„S maminkou, s rodiči. To byla obrovská radost. Byli hrozně dojatí, to se mi nikdy nezdálo, že by se mi mohl povést takový úspěch.“

 

A co Ti maminka říkala?
„Prej Ježišmarjá, vždyť oni Tě zabírají s tím mobilem. My Tě vidíme v televizi. Takže byla určitě hrozně ráda. A hned vzápětí jsem volala, víte komu…“

 

Příteli Petru Koukalovi…
„Byl moc šťastný, právě přiletěl z turnaje v Anglii, tak viděl celý závod. Byla jsem rád, že to stihl.“

 

Byla jsi před svým úsekem i po něm hodně nervózní?
„Možná je to zapříčiněné tím, že tu nepřišlo tolik diváků, jak jsem si představovala. Připadala jsem si, jako kdybych běžela Český pohár v Harrachově. Vůbec mi to nepřišlo tak významné, nervozita se ani nedostavila.“ 

 

Co sis říkala, když jel Ondra poslední kolo a za sebou měl Martina Fourcada?
„Když jsem viděla, jak vyjíždí z té stojky a má osmnáct vteřin náskok, tak jsem prostě věřila, že když nespadne, tak to udrží.“

 

O čem jste si povídali v cíli?
„My jsme si moc nepovídali, my jsme řvali radostí. Pro mě bylo úžasným zážitkem sledovat Ondru v cílové rovince, jak si bere naši vlajku a pak s ní projíždí cílem. Na to asi nikdo z nás do smrti nezapomene.“

 

Kam dnešní úspěch řadíš?
„Asi není na stejné úrovni, jako loňské stříbro. Olympiáda je prostě olympiáda. Ale teď už zase víme, že víc jsme letos dosáhnout nemohli. To je potřeba si uvědomit. Takže tuhle medaili dám malinko pod tu olympijskou.“

 

Jak Ti to zní: Gabriela Soukalová, mistryně světa?
„Vzpomněla jsem si na jednu příhodu z dětství.  Byla jsem asi trošku drzá na mamku a ta mi povídá: Ty se tady chováš, jako nějaká mistryně světa! Tak jestli mi to teď někdo řekne, tak mu mohu odpovědět: Jo, tak to už jsem.“

 

Text: Tomáš Hermann