Finský biatlon a nebiatlon

04. března, 2015

Drsné klimatické podmínky mají přímou vazbu i na biatlon. Kontiolahti hostilo mistrovství světa také roku 1999, ale z deseti plánovaných závodů se jich tam uskutečnilo jen šest. Příčinou byly silné mrazy. Během noci klesala teplota na hlavním náměstí v Joensuu až k -43°C. Jediný program šampionátu obstarávaly tehdy tiskové konference, na kterých šéf IBU Anders Besseberg vždy jen oznámil to samé: „Kvůli mrazivému počasí se závody minimálně o jeden den odkládají.“ To se opakovalo celkem šestkrát! Nepomáhaly ani ohně v areálu a kolem stop, ani uzavření nejchladnějších částí tratí u jezera. Sportovci trénovali denně pouze několik desítek minut, protože podmínky byly skutečně drsné.

 

Po „oteplení“, kdy teploměr vystoupal až na příjemných -15°C, se nakonec během tří dnů uskutečnily sprinty, stíhací a štafetové závody obou kategorií. Zbytek programu, tedy vytrvalostní závody a závody s hromadným startem, hostil později v sezóně norský Holmenkollen – závody smíšených štafet tehdy ještě nebyly součástí biatlonových klání…

 

Jak to bude vypadat letos? Výhodou je, že termín šampionátu je březnový, nikoliv únorový jako před šestnácti lety. Počasí panuje v Kontiolahti a okolí zatím na místní podmínky nezvyklé. „Teplota se pohybuje kolem dvou stupňů nad nulou, mrholí a rychlost větru zatím nepřesahuje tři metry za sekundu,“ hlásí z místa šéftrenér české reprezentace Ondřej Rybář. „Je vlhko a zima je hodně vlezlá. Pro sportovce to není nic příjemného.“

 

Jaké mají čeští sportovci na Kontiolahti vzpomínky? Příjemné jsou zejména ty štafetové. Roku 1998 tam vyhrál kvartet žen Kateřina Losmanová (nyní Jakešová), Jiřina Adamíčková-Pelcová, Irena Česneková a Eva Háková. Na svěřenkyně Vlastimila Jakeše pak navázala až letos v Oberhofu současná generace s Evou Puskarčíkovou, Gabrielou Soukalovou, Jitkou Landovou a Veronikou Vítkovou. Příjemné vzpomínky mají na Kontiolahti také čeští junioři. Roku 2012 vybojovala na MSJ čtveřice Vlastimil Vávra ml., Michal Žák, Matěj Krupčík a Michal Krčmář v dramatickém finiši stříbro. Finišoval Michal Krčmář, nyní už stabilní člen štafety mužů.

 

Samotný biatlonový areál je mezi ostatními arénami takový „drobek“. „Pro pořádání IBU Cupu je vhodný, ale mistrovství světa sem nepatří,“ má jasno jedna z nadějí českého výběru Michal Šlesingr. „Také si umím představit, že by se šampionát uskutečnil jinde, v důstojnějším prostředí, nebo tam, kde je velký divácký zájem, třeba v Itálii, Německu, Norsku nebo u nás v Novém Městě na Moravě. Na druhou stranu se mi líbí ryzí nadšení místních pořadatelů. Tak uvidíme jak si se šancí, kterou dostali, poradí. Biatlon nemá ve Finsku moc silné postavení, ale věřím, že Kaisa přitáhne dostatek místních fanoušků a nebudou tam jen ti ruští,“ doplňuje jej Ondřej Rybář a pokračuje: „Pro šampionát pořadatelé rozšířili tribuny, a tak by se na stadion mohlo vtěsnat až sedm tisíc fanoušků.“

 

A jaké jsou ambice česká reprezentace pro MS 2015? „Máme za se sebou opravdu hodně dobrou sezónu. Nemusíme nikomu nic dokazovat. Pokusíme se však uspět, jako jsme dosud uspěli v každém kole Světového poháru,“ říká Ondřej Rybář. „Naději máme a půjdeme za ní. Budu moc rád, pokud sportovci budou na špici. Zasloužili by si to.“

 

Text: Tomáš Hermann