Mistrovství světa v para biatlonu mělo po 16 letech českého účastníka

10. února, 2025

Po dlouhých 16 letech se na mistrovství světa v para biatlonu objevil český reprezentant. Miroslav Motejzík sbíral na slovinské Pokljuce především zkušenosti a postupně zlepšoval své výkony. Pochvaloval si organizaci šampionátu a otevřenost para biatlonové komunity.

Žádný pád a rychlejší střelba

Para biatlonisté bojovali o světové medaile poprvé v roce 1974 v Le Grand-Bornand. Až do roku 2023 šlo o společné šampionáty s para lyžaři. Loni ale převzala organizaci para biatlonových závodů Mezinárodní biatlonová unie (IBU).

Čeští reprezentanti se zúčastnili mistrovství světa naposledy v roce 2009. Jiří Kalousek a Karel Dvořák tehdy ve Vuokatti uzavírali výsledkové listiny kategorie stojících. Už tehdy mimochodem byli na startu Kanaďan Mark Arendz a Ukrajinec Grygorij Vovčynskyj, kteří si rozdělili zlaté medaile letos na Pokljuce. A po 16 letech se postavil na start i český reprezentant.

Miroslav Motejzík se už před dvěma týdny stal prvním českým para biatlonistou, který naskočil do Světového poháru pod hlavičkou IBU. Para biatlon je pro úspěšného laufaře zcela novým sportem a ve Val di Fiemme na soupeře nestačil.

I na Pokljuce dojel Motejzík poslední 19. ve sprintu i v kvalifikaci stíhacího závodu. Každým závodem ale snižoval ztrátu na nejlepší a také kvalifikační body IBU, které asi nejlépe odráží samotný výkon. Ve čtvrtek střílel s bilancí 3+2, v sobotu 3+1.

„V sobotu jsem zrychlil střelbu o 25 sekund, ale na první položce jsem byl netrpělivý. Tepovka se během závodu pohybuje vysoko, zvlášť v mém věku,“ usmívá se Motejzík, který byl ve 49 letech čtvrtým nejstarším účastníkem šampionátu. „Na druhé střelbě jsem minul první ránu, ale pak jsem to tam sypal. To bylo uspokojivé. Pokud střílím víc v klidu, tak není takový problém se trefit. Na nástřelu jsem měl z 10 položek asi 3 nuly a 4 jedničky,“ popisuje český reprezentant, který začal střílet až krátce před svou para biatlonovou premiérou.

A jak to vypadalo z pohledu Miroslava Motejzíka na trati? „Před šampionátem jsem mluvil s Michalem Šlesingrem a ten mě upozorňoval, že na Pokljuce jsou docela těžké tratě. A sprint opravdu nebyl jednoduchý. Byly tam čtyři kopce, každý trošku jiný, a jeden těžký sjezd. Nedokázal jsem ho jet tak rychle jako někteří závodníci bez ruky, občas jsem si musel trochu přibrzdit. Ale za celý týden jsem neměl žádný pád. To je pozitivní. Trať na stíhačku už tak náročná nebyla, ale vyžadovala mnohem lepší techniku 1:1, než mám já. Na tom musím zapracovat. Do kopce to jde, ale na rovinkách a tam, kde je potřeba jet 1:1, viditelně ztrácím.“

Do nedělního vytrvalostního závodu už česká para biatlonista nezasáhl. „Pahýl dostal v posledních dnech zabrat a o něco se zmenšil. Bylo mi řečeno, že může zhruba 10 let atrofovat. Teď už to bude 16 let, co jsem amputovaný, a pahýl pořád hubne. Kilo dolů může znamenat zmenšení o milimetr v průměru. Musím pak pahýl víc vyztužovat.“

Soupeři ochotně ukazovali své protézy

Mistrovství světa na Pokljuce se podle jediného českého účastníka povedlo. „Bylo to dobře zorganizované ze strany IBU i místních. Všichni byli vstřícní a ochotní. Odvážím si jenom hezké vzpomínky. Moc se mi líbil stadion a i ta trať byla fajn. Když jsem ji jel podvacáté, tak už jsem věděl, kde mě co čeká a jak si odšlápnout zatáčky. Je to o zkušenostech.“

Miroslava Motejzíka ve Val di Fiemme i na Pokljuce doprovázel Miloš Dušek. Sám závodí mezi transplantovanými sportovci, ale tady byl v roli trenéra, servismana a organizátora. „Byli jsme s Milošem vysláni na poslední chvíli a mám dobrý pocit z toho, jak jsme to zvládli. Po stránce sportovní i organizační. Nabrali jsme nové zkušenosti a teď už víme, že to v pohodě zvládneme i příští rok.“

Komunita para biatlonu českou dvojici přijala moc hezky. „Všechny týmy byly velmi vstřícné. Třeba Ukrajinci nám půjčili zbraň, když ta naše vypověděla službu. Panovala tam přátelská atmosféra, což mě nadchlo. Něco podobného znám z triatlonu,“ popisuje Motejzík.

Velké týmy ochotně sdílely i své know-how. „Pro mě bylo důležité, že jsem ve Val di Fiemme a na Pokjuce viděl, jak závodí jiní kluci bez nohy. A nenarazil jsem na nikoho, kdo by mi nebyl ochotný ukázat svou protézu. Každý ji má postavenou trochu jinak. Zkusím tu svou předělat podle soupeřů a uvidíme, jestli to přinese výsledky. Pořád věřím tomu, že bych se mohl dostat někam do středu startovního pole.“

Tím se dostáváme k plánům na příští sezónu. Ta letošní pro Miroslava Motejzíka ještě úplně nekončí, čekají ho závody v para běhu na lyžích. „V těch pořád vidím gró, protože se potřebuju zlepšit ve skejtu. Hodně si slibuju od toho, že se mi ustálí vývoj protéz a že absolvuju první kompletní sezónu na běžkách. Loni jsem začal jezdit na kolečkových lyžích až na podzim. Věřím, že udělám kus práce, která se pak někde projeví,“ říká rodák ze Strakonic, který by se rád kvalifikoval na příští paralympiádu.

Šampionát ovládla Ukrajina

Na mistrovství světa bylo přihlášeno 61 mužů a 31 žen z 16 zemí. Pořadí národů ovládla Ukrajina se ziskem 5 zlatých, 3 stříbrných a 6 bronzových medailí. Na druhém místě skončila Kanada (4-1-1), třetí bylo USA (4-0-1). Hodně se dařilo i Němcům a Číňanům, kteří získali 11 cenných kovů.

Hlavními hvězdami šampionátu na Pokljuce se stali Američanka Kendall Gretschová a Ukrajinec Olexandr Kazik, kteří slavili zlatý hattrick. Kendallová skončila třetí ve sprintu na loňském mistrovství světa a od té doby zůstává v kategorii sedících neporažena. I zrakově postižený Kazik ještě překonal zisk dvou zlatých medailí z loňska.

V kategoriích stojících vybojovali dvě zlaté medaile Kanaďané Mark Arendz a Natalie Wilkieová. Mezi zrakově postiženými se to povedlo Němce Leonii Walterové. Tituly mistrů světa v kategorii sedících si rozdělili Američan Aaron Pike, Číňan Liou C’-sü a Kazach Jerbol Chamitov.

Para biatlonovou sezónu uzavře Světový pohár ve švédském Torsby, kam už ovšem Miroslav Motejzík nepocestuje.

Foto: Archiv Miroslava Motejzíka, Kacin/IBU