První český parabiatlonista ve Světovém poháru chce inspirovat ostatní

04. února, 2025

Miroslav Motejzík píše dějiny českého parabiatlonu. Jako první Čech nastoupil do závodu Světového poháru pod hlavičkou Mezinárodní biatlonové unie. Na ty nejlepší sice nestačil, ale sám říká, že by chtěl být především průkopníkem tohoto krásného sportu. Rád by se kvalifikoval na Zimní paralympijské hry 2026 a třeba tím inspiroval další parasportovce.

Muž zapsaný v Guinessově knize rekordů

S parabiatlonem Miroslav Motejzík teprve začíná, ale s běžeckým lyžováním má spoustu zkušeností. Absolvoval laufařskou Grand Classics – Marcialongu, Jizerskou padesátku, Vasaloppet a Birkebeinerrennet. Loni jako první amputovaný sportovec dokončil nejdelší závod v běhu na lyžích na světě. Trať legendárního švédského závodu Nordenskiöldsloppet, která měří 220 kilometrů, projel za necelých 19 hodin. Tím si vysloužil zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Na lyžích běhá s protézou. Před 20 lety se vracel s kamarády z diskotéky, když do jejich skupiny najel opilý řidič. Miroslav skončil na ARU a podstoupil řadu operací. Nejvíc to odnesla jeho levá noha, kterou mu lékaři o 4 roky později amputovali pod kolenem.

Kromě zmíněných laufů se věnuje i dalším sportům. Jako první sportovec bez nohy v Česku a na Slovensku zdolal Ironmana. Vyšplhal se také na vrchol himalájské hory Mera Peak. A teď má před sebou další výzvu – parabiatlon.

„Výběr sportů se posouvá s věkem,“ usmívá se Miroslav Motejzík, který v září oslaví 50. narozeniny. „Minulý rok jsem přestal běhat. Zvládnu to do kopce, ale už ne z kopce. Bolí mě koleno, v létě jsem byl na operaci s meniskem. Takže mi zbyly běžky a z triatlonu plavání a kolo. Myslím si, že vytrvalost mám díky tomu dobrou. Hůř už se dostávám do rychlosti, která nebyla na laufech tolik potřeba.“

Motejzík je členem české reprezentace Para Nordic, která spadá pod Svaz lyžařů České republiky. Už loni si tak vyzkoušel Světový pohár v para běhu na lyžích. „Běžky a laufy mě naplňovaly vždycky. V laufech jsem se propracoval na slušnou úroveň. Na krátkých tratích bych potřeboval, aby se medaile rozdávaly odzadu. Pak bych byl velmi úspěšný,“ zavtipkuje.

Při laufech využíval hlavně soupaž, s ostatními technikami se pořád trochu pere. „Byl jsem samouk, ale teď mám podporu Svazu lyžařů a Centra handicapovaných lyžařů. Ač to tak zatím nevypadá, hodně mě posunuje spolupráce s trenérkou Martinou Chrástkovou.“

Centrum handicapovaných lyžařů sídlí v Janských Lázních a je jedním ze dvou spolků zaměřených na handicapované sportovce, které už přijal do svých řad Český svaz biatlonu. Miroslav Motejzík se ale hodně připravuje doma ve Strakonicích, kde je i biatlonový klub. „Hodně mi pomáhá Martin Šíma, který tam trénuje děti. Dal mi základní rady a určitě bych chtěl ve spolupráci pokračovat.“

V para biatlonu se střílí ze vzduchovky, stejně jako v žákovském biatlonu. „Když to čas dovolí, tak se připojím k dětem na střelnici. Můžu trénovat i doma na zahradě. Vyrobil jsem si tam střelnici, ale je komplikovanější. Střílím v civilu, s běžeckou protézou, ale ne s lyžemi,“ popisuje Motejzík své parabiatlonové začátky.

Sport dokáže skloubit i s prací. Spravuje nemovitosti, se kterými není v zimě tolik starostí. „Odtrénuju zhruba 10 hodin týdně. Na Šumavě byly letos podmínky o dost horší než v Jizerkách, takže na sníh jsem se dostal dvakrát třikrát týdně. Nahrazuju to kolem, posilovnou a plaváním. Letos v říjnu jsem začal jezdit na kolečkových lyžích a už se těším na letní přípravu. Věřím, že kilometry na kolečkových lyžích budou znát i v zimě.“

Těžká závodní premiéra

Závodní premiéra českého parabiatlonisty proběhla na Světovém poháru ve Val di Fiemme. Šlo zároveň o generálku na nadcházející paralympiádu. Spolu s Miroslavem Motejzíkem vyrazil do Itálie ještě Miloš Dušek, který je také součástí Para Nordic reprezentace. Účastní se závodů transplantovaných sportovců.

„Miloš pro mě dělá maximum, co může. Je tu v roli trenéra, informátora, servisáka a motivátora. Máme to moc hezky nastavené,“ vyzdvihuje Miroslav svého parťáka.

A nabízí i srovnání s jinými týmy. „Pobavilo nás, když jsme koukali na můj soukromý vůz a luxusní autobus Číňanů. Velké týmy tady mají trenéry a servisáky. Všechno, co vidíme u elity v televizi. Týká se to třeba Německa, Ukrajiny, Číny nebo Jižní Koreje. Ale bereme to tak, že jsme malá země, a budeme dál bojovat.“

Prvním závodem byl pro Motejzíka středeční stíhací závod, který je v parabiatlonu rozdělený na dvě části – kvalifikační sprint a následné finále. To už se ale českého reprezentanta bohužel netýkalo. „Pušku mám pár dní a až tady jsem střílel poprvé s lyžemi. Pral jsem se s nastavením protézy tak, abych mohl dobře zaujmout střeleckou polohu. Na protéze mám zkopírovanou podrážku boty a právě ta osička, která drží botu a lyži, se mi při zalehnutí k úvodní střelbě vytrhla. Věděl jsem, že nebudu moct pokračovat, tak jsem si aspoň vyzkoušel střelbu.“

Trefil tři terče z pěti, což není špatný výkon, když uvážíme, že střeleckému tréninku zatím věnoval asi pět hodin. „Trénoval jsem doma na dětské terče, které jsem dostal od strakonického klubu. Jenže ty mají průměr středu 15 mm a tady střílíme na 13mm střed. Takže jsem možná rád i za ty tři rány.“

Když viděl zkušené soupeře, vyhodnotil si, že přední příčky se ho v letošní sezóně týkat určitě nebudou. „Dá se s tím žít. Mým cílem je dokončit závod,“ říkal Motejzík před čtvrtečním sprintem. To se mu povedlo, i když se to zase neobešlo bez komplikací.

Po technických problémech v prvním závodě musel tentokrát sáhnout po protéze na klasiku, která není tak stabilní. Během rozjíždění měl nepříjemný pád, ze kterého vyšel s několika odřeninami. I s oblepeným obličejem ale nastoupil do závodu na 7,5 kilometrů a dokončil ho v čase 31:30,2. Střílel s bilancí 2+2 a skončil poslední 20. Na vítězného Kanada Marka Arendze, dvanáctinásobného medailistu z paralympijských her, ztratil přes 13 minut.

„Před soupeři smekám, jsou na opravdu vysoké úrovni. Ale zklamal mě ten velký rozdíl. Mám odtrénováno strašně málo, čas jsem ztrácel všude. Navíc se mi změnila protéza i puška. Dostal jsem ji v továrním nastavení, které IBU neakceptovala. Museli jsme ji upravit a spoušť pak byla daleko citlivější. Pořád začínám znova, což je samozřejmě špatně,“ mrzí Miroslava Motejzíka.

Čtvrteční závod ale přinesl i jedno pozitivum. Zalehnutí ke střelbě už bylo naprosto bez problémů. „Napadlo mě, že na levou nohu dáme vázání na klasiku, které má měkčí gumičku, a povolí větší rozsah boty od lyže. Snažím se protézu sám vyvíjet, nemám za sebou žádnou firmu. Všechno je to dělané na koleni.“

Mistrovství světa a pak paralympiáda?

Ve Val di Fiemme zůstali Miroslav Motejzík a Miloš Dušek celý týden. O víkendu tam pokračoval Světový pohár v para běhu na lyžích, a tak se k této dvojici připojili i další členové Para Nordic reprezentace. „Většina těch, kteří závodí na paralympiádě v běhu na lyžích, dělá i biatlon,“ vysvětluje Miroslav.

Jak na něj zapůsobil areál, který bude za rok hostit zimní paralympijské hry? „Vyrostly tu nové budovy, další se ještě staví. Areál je pěkný. Z tratí nemám úplně radost, protože jsou tu dva náročné sjezdy doprava, přes moji levou nohu. Protéza není tak stabilní jako zdravá noha, takže to pro mě není úplně jednoduché v té rychlosti sjet.“

Letošní sezóna je první, kterou kompletně organizuje Mezinárodní biatlonová unie. „Je to absolutně super. Lidé z IBU se nám snaží obrovsky pomoct a vyjít vstříc. Opravdu mám jenom pozitivní zkušenosti,“ říká první český účastník Světového poháru.

V pondělí už přejížděl na Pokljuku, kde ve čtvrtek začíná mistrovství světa v parabiatlonu. Čeká ho sprint, stíhačka a individuál. Pak se rovnou přesouvá do Toblachu, kde zase budou o světové medaile bojovat paraběžkaři. Sezónu zakončí na přelomu února a března na paraběžkařském Světovém poháru v Norsku.

A co bude dál? „Biatlon je krásný sport. Baví mě se na něj dívat a doma u něj jezdím na kole na trenažéru. Rozhodně nic nebalím. Klidně přijmu roli průkopníka s tím, že budu jezdit na chvostu. Bylo by hezké se dostat na paralympiádu. A třeba tím někoho inspirovat,“ dodává Miroslav Motejzík.

Fotky ze Světového poháru v parabiatlonu (volně k užití s uvedením zdroje)

Čtěte také:

• Začíná nová éra parabiatlonu. Pod hlavičkou IBU a ČSB
• 10 věcí, které jste nevěděli o parabiatlonu

Karel Halberštádt
Foto: Federica Vanzetta/IBU