AKTUALITY
10 věcí, které jste nevěděli o parabiatlonu
04. února, 2025
Jak střílí nevidomí sportovci? A jak spolu spolu můžou soupeřit závodníci bez nohy a bez ruky? Specifika parabiatlonu vysvětlujeme v následujícím článku.
1 Parabiatlon má bohatou historii. V programu zimních paralympijských her se objevil už v roce 1988. V Innsbrucku závodili pouze tělesně postižení sportovci, o čtyři roky později v Albertville se k nim přidali zrakově postižení. Ženy měly premiéru v Lillehammeru 1994.
2 Závodí se ve třech kategoriích: stojící, sedící a zrakově postižení. Každá kategorie ještě používá systém klasifikací, aby spolu mohli závodit sportovci s různými handicapem. Podle stupně postižení se pak jednotlivým účastníkům počítá v cíli 86 % až 100 % jejich reálně dosaženého času.
Klasifikace stojících:
- LW2: bez nohy nad kolenem – 93 % času
- LW3: bez obou nohou pod kolenem – 87 % času
- LW4: bez nohy pod kolenem – 96 % času
- LW5/7: bez obou rukou – 90 % času
- LW6: bez ruky nad loktem – 95 % času
- LW8: bez ruky pod loktem – 96 % času
- LW9: bez nohy i ruky – 89 % času
Klasifikace sedících:
- LW10: bez rovnováhy v sedu – 86 nebo 87 % času
- LW11: s přiměřenou rovnováhou v sedu – 93 nebo 96 % času
- LW12: s dobrou rovnováhou v sedu – 100 % času
Klasifikace zrakově postižených:
- NS1: téměř nebo zcela bez vnímání světla – 88 % času
- NS2: snížená zraková ostrost – 97 % času
- NS3: snížená zraková ostrost – 100 % času
3) Střílí se vleže ze vzduchovek na vzdálenost 10 metrů. Stojící a sedící parabiatlonisté přitom musejí zasáhnout střed terče o průměru 13 mm. Celý terč pak má průměr 35 mm. Sedící parabiatlonisté můžou střílet i v sedě. Zbraň přinášejí na stav trenéři, kteří také mačkají spoušť za sportovce bez horních končetin. Na závodníkovi je, aby paží nebo ramenem nasměroval zbraň a dal pokyn k výstřelu. Ke střelbě může využít i připravenou podpěru.
4) Nevidomí míří podle sluchu. Používají standardizované elektronické pušky, které jsou připravené na střeleckém stavu, a na terče míří laserovým paprskem. Do sluchátek dostávají akustické signály. Čím blíže jsou terči, tím je tón vyšší.
5) Lyžuje se i s protézami. Všichni sportovci v kategorii stojících závodí se dvěma lyžemi. Používají tedy protézy. Závodníci s postižením horních končetin závodí s jednou holí nebo bez holí. Trať je o něco jednodušší, než známe ze Světového poháru v biatlonu. Tam může mít nejprudší kopec sklon až 25 %, u parabiatlonu je to 18 %.
6) Sedící jezdí ve stopě. Zatímco stojící a zrakově postižení sportovci lyžují volnou technikou, tak sedící sportovci se spíš blíží klasické technice. Mají speciálně upravené saně s lyžemi, takzvané „sit-ski“, a pohybují se s nimi ve stopě. Mají také jednodušší profil tratí. Stoupání nesmí mít větší sklon než 10 až 12 %, sjezdy by měly být v rozmezí 12 až 14 % a končit rovinou nebo protikopcem. Trať zároveň nemůže být příliš rovinatá, aby si mohli závodníci i odpočinout.
7) Zrakově postižení sportovci jezdí s traséry. Ti s klasifikací NS1 mají traséry povinné, ostatní je můžou využít. Traséři vedou závodníky pouze hlasem, povolená je i radio komunikace. Dotek je povolený pouze pro zajištění bezpečnosti závodníka a nesmí mu pomáhat v pohybu.
8) V programu vrcholných akcí jsou tři disciplíny. Na paralympiádě v Pekingu se závodilo ve sprintu, na střední trati a ve vytrvalostním závodě. Mezinárodní biatlonová unie ale nahradila střední trať stíhacím závodem, resp. stíhacím sprintem (Sprint Pursuit), který se skládá z kvalifikace a finále.
Přehled disciplín:
- Sprint: 7,5 km; intervalový start; 2 střelby (L-L); 150m trestné kolo (100m u sedících)
- Vytrvalostní závod: 12,5 km; intervalový start; 4 střelby (L-L-L-L); 60s penalizace
- Stíhací závod (kvalifikace): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); intervalový start; 2 střelby (L-L); 15s penalizace
- Stíhací závod (finále): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); start s rozestupy z kvalifikace; 2 střelby (L-L); 75m trestné kolo
9) Parabiatlonisté mají svůj Světový pohár. V aktuální sezóně spadá poprvé plně pod Mezinárodní biatlonovou unii a skládá se ze čtyř dílů. Už se závodilo ve finském Vuokatti a v italském Val di Fiemme. Mistrovství světa se koná od 6. do 9. února na slovinské Pokljuce a celý kolotoč uzavřou březnové závody ve švédském Torsby. Pro účast ve Světovém poháru je nutné mít vyjeté kvalifikační body IBU nebo FIS.
10) Na paralympiádě dosud startoval jediný český parabiatlonista. Marek Šimíček obsadil v Lillehammeru 1994 mezi zrakově postiženými závodníky 6. příčku. Jeho následovníkem by mohl mít Miroslav Motejzík, který už má za sebou první start ve Světovém poháru. S parabiatlonem se chce seznámit i šestnáctiletá Simona Bubeníčková, která patří mezi nejrychlejší zrakově postižené běžkyně na lyžích.
Čtěte také:
- První český parabiatlonista ve Světovém poháru chce inspirovat ostatní
- Začíná nová éra parabiatlonu. Pod hlavičkou IBU a ČSB
Karel Halberštádt
Foto: Federica Vanzetta/IBU