Adam Václavík: Byl to můj nejpozitivnější Světový pohár

13. ledna, 2025

Adam Václavík prožil úspěšný návrat do Světového poháru. Mezi elitu se podíval téměř po roce a hned v úvodním sprintu v Oberhofu atakoval své maximum. To se mu těsně nepovedlo, ale 19. místa bral všema deseti. A to ještě netušil, jak moc se mu povede štafeta.

Velký tlak a pak ohromná radost

„Věděl jsem, že pokud chci být ve hře o nominaci na mistrovství světa, tak musím v Oberhofu něco ukázat,“ říká otevřeně Adam Václavík. „První Světový pohár po Vánocích je trochu specifický. Vypadneš ze závodního rytmu a úplně nevíš, jak na tom jsi. Ale věřil jsem, že na tom budu dobře, a když se to sejde, mohl bych být do 30. místa nebo na bodech. Ty jsou pro mě známkou nějaké kvality.“

Realita byla ještě veselejší. Po 19. místě ve sprintu a 35. místě ve stíhačce Adam exceloval ve smíšené štafetě. Poprvé v kariéře ve štafetovém závodě neminul ani jeden terč. „Neříkám, že by to nemohlo být ještě lepší, ale ty výsledky byly nad moje očekávání. V obou závodech jsem bodoval, zajel jsem nejlepší výsledek za hodně dlouhou dobu a ohromnou radost mám i ze štafety.“

Tlak byl přitom velký. „Samozřejmě mi to tak trenéři neřekli, ale cítil jsem, že pokud tu nezajedu dobře, můžu jet hned zpátky na IBU Cup. Člověk ví, jak to funguje. V posledních letech jsem musel hodně bojovat o svou pozici, což je v pořádku, ale určitě to není jednoduché. O to víc si vážím toho, jak se mi to teď povedlo, a věřím, že na to dokážu navázat.“

Nejlepší střelba v kariéře

Třicetiletý biatlonista prožil minimálně střelecky nejúspěšnější Světový pohár v kariéře. V průměru střílel s 85% úspěšností. „Myslím si, že to byl můj nejpozitivnější Světový pohár,“ usmívá se Adam. „Jinak se to těžko srovnává. Když jsem si zajel v Oberhofu maximum, tak jsem z toho měl samozřejmě taky radost. Ale za poslední roky je to pro mě suverénně nejpovedenější štace. Výsledkově i střelecky.“

Při nedělní štafetě si možná někteří fanoušci vybavili, jak v roce 2018 Adam Václavík zachránil mužský tým. Jako finišman přebíral štafetu v Oslu na 14. místě. Odstřílel za jedna a v neuvěřitelném posledním kole stáhl ztrátu 42 sekund na Itálii a 26 sekund na Ukrajinu. Do cíle dojel na potřebném 10. místě, čímž zajistil pro další sezónu kvótu pěti startujících.

„Upřímně jsem si na to vzpomněl,“ přiznává Adam. „Jet štafetu je pro mě pořád stresující a zase jsem tu byl před startem vyjukaný. Vzpomněl jsem si právě na to Oslo a říkal jsem si: Hele, vždyť už jsem to dokázal. Umím to. Proč se bát? Tenkrát to samozřejmě byla jiná situace, ale ta vzpomínka se mi vrátila. Snažil jsem se myslet pozitivně. V hlavě mi běhala spousta myšlenek, ale já si jenom dělal svou práci.“

Zase ty kvóty

Nabízí se ještě jedna paralela s Oslem. I teď hoří boj o kvóty a i díky Adamu Václavíkovi se čeští muži po Oberhofu posunuli na klíčovou 10. příčku.

„Stoprocentně to má člověk v hlavě. Zaznělo to od trenérů na úvodní poradě a řešíme to i my sportovci. Věděl jsem, že potřebujeme získat dobré body, aby nám ostatní neodskočili. Byla to o něco větší odpovědnost. Nechtěl jsem si to brát na sebe, ale dost jsem to vnímal. Každý chce týmu pomoct,“ ujišťuje Adam Václavík.

Teď se spolu s českým týmem přesouvá do Ruhpoldingu, který by měl být na první pohled jednodušší než předešlá štace. „Oberhof byl hodně těžký, zvlášť ta trojdenka byla výživná. Ve štafetě jsem docela vytuhnul. Cítil jsem, že už je to hodně intenzivní. V Ruhpoldingu jsou jezdivější tratě. Záleží na tom, jaké budou podmínky, ale dvacka tu zadarmo nebude. Má být krásné počasí, jako v Oberhofu. Tam to po dlouhé době fakt vyšlo. V Ruhpoldingu se střílí tradičně rychle a přesně. Na střelnici bývá klid a příjezd patří k těm jednodušším. Střelba proto bude hrát velkou roli, ale tak je to více méně všude,“ dodává Adam Václavík.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík