Lukáš Dostál: Rád zkouším nové věci. S Lucou nám to bude fungovat

21. června, 2024

Na střelnici ho nejde přehlédnout ani přeslechnout. Nový trenér ženské reprezentace Lukáš Dostál je hodně komunikativní a zakládá si na pozitivní atmosféře. Své svěřenkyně dobře zná, s některými se dokonce jako sportovec potkával na závodech. Ve 31 letech ho čeká první velké trenérské angažmá, které vnímá jakou velkou výzvu i motivaci. V rozhovoru jsme probrali jeho trenérskou cestu i dosavadní spolupráci s Lucou Bormolinim.

Pocházíš z Nového Města na Moravě. Před 13 lety jsi tu závodil na dorosteneckém mistrovství světa a teď absolvoval první soustředění v roli trenéra českých žen. Pomyslel sis už tehdy, že budeš jednou biatlonový trenér?

Asi jo. Když jsem končil v juniorech, přemýšlel jsem, co dál. Biatlon mě pořád bavil, takže jsem začal dělat trenéra. Bohužel v Novém Městě na Moravě v tu chvíli nebyla volná pozice, ale zrovna hledali trenéra v Letohradu. Byl jsem za to rád, protože Letohrad byl v té době na výši. Věděl jsem, že tam dostanu dobrou školu. Že můžu získávat trenérské zkušenosti od Vlastíka Vávry nebo Michala Málka. Do toho jsem studoval Masarykovu univerzitu, takže jsem mohl rovnou propojit teorii s praxí.

Jak vypadaly tvé trenérské začátky v Letohradu?

První zkušenosti jsem získával právě u Vlastíka Vávry, který trénoval juniory. A pak nejvíc u Michala Málka. Samozřejmě jsem si hledal svou vlastní cestu a věci, ve kterých jsem se chtěl zlepšit. Ale vždycky jsem měl za kým jít a zeptat se.

Jak by ses charakterizoval jako trenér?

Jako hodně otevřený. Rád zkouším nové věci, přijímám informace a posouvám se. Nemám rád rutinu, že bych jel v jednom systému celý život.

Odkud přijímáš informace? Kdo nebo co tě nejvíc inspiruje?

Asi celý biatlonový svět. A také mí kolegové a lidé kolem mě. Vždycky si dokážete od někoho něco vzít. Samozřejmě sleduju, co dělají ti nejlepší závodníci a trenéři. Koukám třeba i na to, jak trenéři komunikují se sportovci. Tohle mě zajímá napříč sporty. Hodně mě baví sledovat přístup trenérů ke sportovcům. Snaha najít tu správnou cestou, aby se sportovci co nejvíc posunuli.

Dva roky jsi působil u juniorů jako asistent a střelecký trenér. Můžeš srovnat, v čem je práce u reprezentace jiná než na klubové úrovni?

Na klubové úrovni máte velkou skupinu lidí. Snažíte se věnovat všem, takže ta individualizace není taková. U reprezentace máte na každého víc času. Mohl jsem si se všemi juniory projít trénink, všechno jim vysvětlit, směřovat je nebo prostě jen povzbudit. Trénink pak můžete daleko víc individualizovat. Měl jsem i větší prostor na to, abych se mohl vzdělávat a lépe vymýšlet tréninky. Když máte ve skupině 20 lidí, tak toho tolik nestíháte.

Jak jsi reagoval na nabídku stát se trenérem ženské reprezentace?

Vnímal jsem to jako výzvu, ale cítil jsem i zdravý respekt. Je to zodpovědnost. Na druhou stranu chci odvést dobrou práci a pomoct holkám k co nejlepším výsledkům. To je velká motivace.

Utvořil jsi trenérské duo s Italem Lucou Bormolinim. Znali jste se už dřív? Jak zatím spolupráce funguje?

Potkávali jsme se na juniorských závodech a občas prohodili pár slov. Věděl jsem, že je podobná krev jako já. Máme rádi pozitivní náladu a také se rádi bavíme s lidmi. Myslím si, že jsme se už během prvních týdnů dobře sladili a bude nám to fungovat.

Jak máte s Lucou rozdělené role?

Jsme dvojice trenérů. Já mám na starosti hlavně střelbu, plánování a strukturování střeleckého tréninku. Luca se zase víc věnuje kondiční části a organizaci tréninků. Ale samozřejmě oba víme o všem a přípravu plánujeme společně. Řekl bych, že máme práci rozdělenou půl na půl. Oba jsme tvůrčí, řekneme si své, ale vyjdeme si vstříc. Jsem z té spolupráce opravdu nadšený. Luca má velký přehled v tom, co dělá.

Jsi stejný ročník jako Lucie Charvátová, na závodech ses potkával i s Jessicou Jislovou a Markétou Davidovou. Je to výhoda?

Je pravda, že některé holky znám dobře. Když jsem se s nimi potkával jako sportovec, tak jsem nečekal, že bych je jednou mohl trénovat. Ale vnímám to jako výhodu. Minimálně si nemyslím, že by v tom měl být nějaký problém. Dokážeme si od sebe vzít to nejlepší a společně se posouvat.

Ještě bych se zastavil u Nového Města na Moravě, odkud pocházíš. Co říkáš na vzestup zdejšího biatlonu?

Pamatuju si ještě starý areál, kde byla jenom věž, stadion, tenisové kurty a hotel. Závodil jsem tu jako dítě na párkových závodech. Od té doby se to přes slavnou Zlatou lyži brutálně posunulo. Teď ten areál patří mezi nejmodernější v Evropě. Je tu super zázemí. Všechno, co si jen můžeš přát. Sice jsem žil 10 let jinde, ale pořád to mám v Novém Městě moc rád.

Karel Halberštádt
Foto: Marek Ambrož