Mikuláš Karlík: Pro medaili jsem udělal maximum!

02. března, 2021

Nejoblíbenější činností Mikuláše Karlíka je „oddalovat povinnosti“. V úterý na trati sprintu světového šampionát v Obertilliachu už ovšem neoddaloval svoji pouť za juniorskou medailí. Poté, co měl ve sbírce 9. a dvě 10. pozice z MSJ 2020 a 6. místo z nedělního vytrvalostního závodu, si mohl kolem krku pověsit stříbrnou medaili!

Po jednom trestném kole vstoje vybíhal na trať z průběžné páté příčky, ale drtivým tempem umazával z časů jednoho soupeře za druhým. Jen bezchybně střílející Emilien Claude z Francie byl příliš daleko. „Jel jsem totální šrot. Energii mi dodala naděje na medaili, a také šance zajistit si dobrou pozici do stíhačky.“ Postupně předjel mistra světa z vytrvalostního závodu Lipowitze, jeho krajana Keisera i ruského favorita Pervušina. „Všichni z týmu stáli kolem trati a hnali mě kupředu. Vůbec jsem neměl příležitost si odfrknout,“ děkuje českému mančaftu.

Za cílovou metou uviděl své jméno na druhém místě. Věřil v medaili? „Věděl jsem, že na trati je ještě padesát závodníků, ale na druhou stranu jsem cítil, že můj výkon byl opravdu dobrý. Nevím, co přesně to bylo, jestli jsem v medaili věřil, nebo si ji víc přál, každopádně jsem pro její zisk v závodě udělal maximum.“

Ví, že na střelnici bývá zbrklý. „Už jsem pokazil závodů, že do tolika snad neumím ani počítat,“ uvědomuje si. Ovšem pod dohledem trenéra Michaela Málka na sobě pracuje. „Rozhodující je pro mě nastavení hlavy a zkušenosti. Pomohlo mi Mistrovství světa v Pokljuce, kde jsem si ověřil, že zvládnu i složité situace. A tady jsem se snažil střelbou nestresovat, nedělat si z ní hlavu. Jo, zatím to na střelnici docela ujde!“

Když má zmínit, komu úspěch nejvíce patří, jmenuje rodinu, kluky z týmu, zavzpomíná na letohradský klub, ale na první místo dá právě trenéra. „Má kvůli mně velké nervy od jara do zimy. Jsem rád, že jsem mu tak mohl poděkovat a ukázat, že ta naše práce k něčemu byla!“

Těší ho, co ve sprintu dokázal zvládnout. „V neděli ve vytrvalostním závodě jsem poznal, že mám formu. A sprint umím přece jenom o něco lépe než čtyřpoložkový závod. Očekával se ode mě dobrý výsledek, byl jsem pod tlakem.“ Ale zvládl jej ustát. „Dobře jsem si rozvrhl tempo, vypnul na střelnici… To, jak jsem si počínal, je možná na mém výkonu a výsledku to nejcennější,“ přemýšlí.

Doufá, že takovou zkušenost bude moci uplatnit už za rok mezi muži. „My junioři tvoříme s našimi chlapy vlastně jednu partu. Pravidelně spolu trénujeme. Oni se nechtějí dát, a my se jich chceme držet. Tak se poháníme a motivujeme navzájem.“ Ví, jaká dřina ho čeká a je na ni připraven.

Ještě předtím ale musí dokončit juniorské povinnosti. Hned ve středu je v Obertilliachu na programu stíhací závod na 12,5 kilometru. „Upřímně, nad taktikou jsem ještě neměl čas přemýšlet, jednak jsem stále trochu v euforii, a vlastně nebyla ani příležitost. Mám za sebou vyhlášení, dopingové testy krve i moči, PCR Covidový test… a ke všemu hlad,“ směje se. „Vím jediné, nechci do závodu vstoupit jako loni v Lenzerheide, kdy jsem na úvodní ležce stíhačky udělal tři chyby. To mě straší dodnes. Věřím, že střelecká pohoda mi ještě vydrží.“

Tomáš Hermann

Foto: Igor Stančík a Michal Šlesingr