Světový pohár má za sebou úvod v Kontiolahti. Po 16 letech bez Michala Šlesingra

10. prosince, 2020

„Sedím doma na gauči, nohy na konferenčním stolku, oči upřené na televizi a říkám si, proč, sakra, ti naši kluci míří stále vedle,“ usmívá se trojnásobný medailista ze světových šampionátu Michal Šlesingr. „Tak velký terče v Kontiolahti mají, a oni je minou, to se jim snad klepou nohy?!,“ podivuje se ‚na oko’ a přitom mu pod rezavými vousy přeběhne šibalský úsměv. „Závody sledovat musím, abych mohl v pravý čas kluky popíchnout, vynadat jim, nebo poblahopřát,“ vykládá s nadsázkou sedmatřicetiletý, nyní už bývalý reprezentant.  

Radost má z výsledků o rok mladšího Ondřeje Moravce. „Opravdu mě mile překvapil. Myslím, že je znát, že Ondra je zdravý a k tomu má fakt hodně zkušeností. Vpředu jezdí i Bimbo (Michal Krčmář), ale s tím se snad dalo počítat :-).“ Potěšil jej také mladý Tomáš Mikyska. „Jako by na střelnici neměl nervy a, navíc, slušně chytal i závodní tempo Světového poháru.“ A co ostatní? „Jak bych to jen řekl… Prostě musí přidat!“

Technický koordinátor

Kariéru Michal Šlesingr ukončil v březnu během Světového poháru 2020 v Novém Městě na Moravě. Nyní je na „volné noze“ a vedle jiného pracuje pro Český svaz biatlonu. „Moje funkce je ‚technický koordinátor’.“ Co si pod tím představit? „Je to taková směs rozdílných činností,“ přemýšlí, jak svoji pozici popsat. „Zajišťuju pobyty reprezentace na soustředěních a závodech, pomáhám se starat o materiál, jako jsou hole, lyže, oblečení, vyřizuji administrativu sportovců směrem k Mezinárodní biatlonové unii a mnohé další.“

Některé činnosti přebral od sportovního ředitele a trenéra mužů Ondřeje Rybáře, hodně pak spolupracuje i s Pavlem Levorou, technickým ředitelem ČSB. Kancelář má doma, přičemž pravidelně vyjíždí na jednání do Prahy na biatlonový svaz nebo do Jablonce na středisko Olympu, které je základnou reprezentace.         

Bafuňářský stres

Biatlon je psychicky náročným odvětvím, které kloubí maximální fyzickou zátěž s koncentrací. Ovšem také práce „sportovního bafuňáře“ přináší vypjaté chvilky. „V létě bývá pravidlem, že v jedné německé specializované firmě nastřelujeme zbraně. Letos jsem to měl trochu na starosti. Byli jsme domluvení, že jedno časné ráno vyrazíme z Jablonce společně s Pavlem Levorou a trenérem Zdeňkem Vítkem. Cestou jsem měl ještě vyzvednout zbraň Terky Vinklárkové…,“ vypravuje a z tónu jeho hlasu je zřejmé, že se blíží zápletka. „Jenže jak jsem byl asi ještě rozespalý, vzpomněl jsem si na to až u Turnova, což je z Letohradu přes sto kilometrů. Panika. Co teď? Dokonce už jsem byl domluvený s kamarády, že přiletí malým letadlem ze Žamberka do Hodkovic…“

Nakonec jej z trápení vysvobodil Ondřej Rybář. „Odjeli jsme s jeho souhlasem do Německa bez Terčiny zbraně a tu jsem pak dodatečně nastřelili v Jablonci v areálu SKP Kornspitz.“     

Další „výživné“ chvíle prožil na podzim v době, kdy Norové zpřísnili cestování do své země. „Musel jsem jednak zrušit plánované soustředění v Sjusjøenu a rychle najít jiné vhodné středisko se sněhem, střelnicí a ubytováním.“ Tým nakonec nasměroval do švédského Idre. „Když padlo rozhodnutí, ani jsem nemohl pořádně spát. Bude na střelnici dostatek stavů, bude na tratích sníh a místo pro kvalitní trénink, bude mít ubytování vhodné parametry, stihneme včas přebukovat trajekty,“ popisuje horké chvilky. „Cítil jsem velkou zodpovědnost, jak za přípravu, aby vše k sezóně klaplo, tak i za rozpočet, který je v takovém případě přece jenom řádově jinde než třeba rodinná dovolená.“

Dobré jméno

Přiznává, že při mnoha činnostech mu jeho známé jméno pomáhá. „Letos je to kvůli COVIDU-19 hodně zvláštní rok, a tak se jednání hodně vedou e-mailem nebo telefonicky. A když lidé na druhé konci vědí, s kým mluví, umí si mě představit, hned je ten rozhovor jednodušší. Máme si hned co říct.“  

Přičuchnutí k řemeslu

Práce „technického koordinátora“ jej baví. „Stále jsem na začátku, k tomu řemeslu postupně přičichuji. Poznávám nové lidi, taktiku vyjednávání, činnosti, o kterých jsem ani nevěděl, že k biatlonu patří… Je toho dost, ale je to zajímavé a není to jednotvárné,“ dodává čtyřnásobný olympionik.

Z reprezentanta tátou

Práce, kterou má do značné míry v režimu „homeoffice“, mu umožňuje plnit i roli táty. Sedmiletá Viktorka je už školačkou a patnáctiměsíční Benedikt by prý potřeboval bodyguarda na plný úvazek. „Uvědomil jsem si, jak je vlastně do jisté míry život vrcholového sportovce pohodlný.“ Tréninkovou dřinu totiž doprovází, zejména během soustředění, i dostatek času na odpočinek. „Třeba polední klid je něco, co se mě už netýká… A tak bych o to stál!,“ směje se. „Místo toho pracuji, dělám úkoly s Viki, nebo se snažím zastavit Bena v některé z jeho aktivit,“ zamrká účastník více než 400 závodů Světového poháru.

O Michalu Šlesingrovi

Reprezentant ČR 2002 – 2020

Datum narození 3. 2. 1983

Bydliště: Letohrad

Rodina: manželka Petra, děti Victoria (7), Benedikt (1)

Koníčky: počítače, pilotování, BASEjumping

Milníky kariéry Michala Šlesingra

2002 – stává se juniorským mistrem světa ve stíhacím závodě, Ridnaun, Itálie

2003 – poprvé startuje na MS, Chanty Mansijsk, Rusko

2004 – poprvé startuje v úvodním kole Světového poháru

2005 – poprvé je na MS v elitní desítce, 9. na 20 km, Hochfilzen, Rakousko

2006 – poprvé startuje na ZOH, finišuje 6. se štafetou, Turín, Itálie

2007 – získává své první medaile na MS, 2. ve sprintu, 3. na 20 km, Anterselva, Itálie

2008 – vyhrává svůj první závod SP, hromadný start, Holmenkollen, Norsko

2011 – poprvé proniká do Top Ten konečného pořadí SP jednotlivců, 9. místo

2013 – domácí MS sleduje převážně z postele, startuje na 20 km je 30., se štafetou 6.

2014 – nemoc skolí Michala i v Soči, ve sprintu je 31. a na 20 km 56., jinak nezávodí

2015 – stává se s mixem mistrem světa, přidává navíc 4., 5., 6. a 7. místo, Kontiolahti, Finsko

          – v konečném pořadí SP dosahuje 8. příčkou svého maxima

2016 – s Martinem Fourcadem a Lowellem Baileym se aktivně účastní boje proti dopingu

2017 – je naposledy na pódiu SP, 2. ve sprintu, Oberhof, Německo

2018 – mononukleóza jej omezuje v tréninku, na počátku sezóny navíc přichází zranění zad

2019 – oznamuje, že sezóna 2019/2020 bude jeho poslední v kariéře

2020 – v Novém Městě na Moravě se při SP loučí s kariérou  

Vybrané úspěchy

ZOH

6. – štafeta, Turín/ITA 2006

7. – štafeta, Vancouver/CAN 2010

7. – štafeta, Pchjongčchan/KOR 2018

MS

1. – mix štafeta, Kontiolahti/FIN 2015

2. – sprint, Anterselva/ITA 2007 

3. – vytrvalostní závod, Anterselva/ITA 2007

4. – stíhací závod, Anterselva/ITA 2007 

4. – hromadný start, Kontiolahti/FIN 2015

4. – štafeta, Oestersund/SWE 2019

SP

1. – hromadný start, Oslo Holmenkollen/NOR 07/08

2. – vytrvalostní závod, Östersund/SWE 11/12

2. – sprint, Fort Kent, ME/USA 11/12

2. – sprint, Oberhof/GER 16/17

3. – hromadný start, Chanty-Mansijsk/RUS 07/08

3. – sprint, Oberhof/GER 10/11

3. – stíhací závod, Chanty-Mansijsk/RUS 12/13

3. – vytrvalostní závod, Östersund/SWE 14/15

3. – hromadný start, Ruhpolding/GER 14/15

3. – stíhací závod, Ruhpolding/GER 15/16

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík