Proč má Ondřej Mánek smíšené stříbrné pocity? A co doma uvaří svým blízkým?

31. ledna, 2020

Zářil jako slunce nad Alpami v Lenzerheide. Vždyť je druhý na světě!!! Právě měl před sebou květinový ceremoniál. „Je to moc krásné, už mi přišly gratulace ze svazu, taťka mi do telefonu ronil slzy. Asi ten výsledek něco znamená,“ přemítal vicemistr světa Ondřej Mánek o svém bezchybném sprintu, zatímco pořadatelé už jej popoháněli k pódiu.

Na Mistrovství světa juniorů a dorostenců ve Švýcarsku má dobrou formu. Byl sedmý ve vytrvalostním závodě, pomohl štafetě ke stříbru a další stříbro vybojoval v pátečním sprintu. „Poslední tréninky jsem měl střelbu dost nevyrovnanou. Přemýšlel jsem, zdali nezačnu ležku střílet od prostředního terče, abych udržel koncentraci. Ale v závodě jsem automaticky začal zleva a vyplatilo se to. Věděl jsem přesně, co a jak dělat, pohlídal jsem si to,“ vrátil se myšlenkami do závodu.

Před startem se snažil odbourat napětí. „Jsem vždy dost nervózní. Proto nesleduji dění na trati, ale poslouchám hudbu nebo myslím na blbosti.“ Dnes se mu hlavou honilo vaření. „Když jsem doma, vařím moc rád. Vymyslel jsem, že upeču cheesecake.“ A teď, po té medaili, k tomu bude další důvod! „Alespoň tak trochu poděkuji všem, co mě doma podporují.“  

Oba stříbrné úspěchy, štafetový i ze sprintu, se mu obtížně porovnávají. „Prožívám takové zvláštní pocity. Na jednu stranu si uvědomuji, že tohle stříbro je pouze moje. Na druhu stranu, ten společný prožitek s kluky ze štafety byl po stránce emocí mnohem, mnohem silnější,“ popisuje.  

A co bude dál? „Nad tím ještě moc nepřemýšlím. Jen tuším, že mě bude čekat další tvrdá práce,” pokyvuje zamyšleně hlavou.

Tomáš Hermann