Gabriela Koukalová: Už se hrozně moc těším do Nového Města!

03. prosince, 2016

Klid a uvolnění jasně zářily z tváře Gabriely Koukalové po sobotním sprintu Světového poháru ve švédském Oestersundu. „Rychleji už jsem běžet nemohla a více terčů taky nešlo trefit,“ smála se, když hodnotila třetí místo, své první pódiové umístění v této sezóně. Pokud hodnotíme individuální klání, tak na stupně vítězů v závodech Světového poháru vystoupila v sobotu po 24., její celková bilance teď je 12 – 6 – 6. Dalších třináct pódiových umístění přidala v závodech štafet. Pětkrát pak vystoupala pro „velkou medaili“ na olympijských hrách nebo mistrovství světa, a to v poměru 1-3-1!

Gabčo, jaké je to se opět vrátit na stupně vítězů, na tiskovou konferenci? Do prostředí, které tak důvěrně znáš.
„Být mezi nejlepšími pěti je pro mě vždy úžasný pocit. Teď je top navíc bronz, a to je vždy velký úspěch. Jsem za to ráda, protože přes léto jsem bojovala s nedostatkem motivace, a když člověk vidí, že má na to v té špičce občas figurovat, snaží se toho co nejrychleji chytit a ta vnitřní síla a chuť do závodění zase naroste. Beru to jako hozenou rukavici sobě samé. Doufám, že se to budu celou sezonu držet a zůstat.“

Čekala jsi, že se můžeš dostat tak vysoko?

„Ne, to vůbec. V žádném případě. Na takové to příčky jsem neměla ani pomyšlení! Jen jsem si říkala, že kdyby se mi třeba podařilo skočit do desítky, bude to v tuhle chvíli velký úspěch. Ale že bych to tady hned od začátku odrazila s bednou, to předčilo veškeré mé očekávání.“

Nepřispělo k tomu například i to, že po týdnu na střelnici konečně nefoukalo? Nešla jsi proto na start třeba klidnější?
„To rozhodně, a myslím, že nejen já. I na holkách kolem mě jsem vnímala, že jsou o hodně víc v klidu, než ve středu. Tam to samozřejmě mělo více příčin. Na patnáctku jsme žádná nevěděla, jak na tom jsme. Byla to premiéra. Navíc jsme se musely ještě vyrovnávat s podmínkami, které nebyly jednoduché. Sama za sebe mohu říci, že jsem z větru měla strach. Nemám moc stabilní polohu vstoje a za větru na tom prodělávám. Takže sobotní změnu, tedy ochlazení a bezvětří, jsme kvitovaly hodně příznivě.“

Výsledek se pak projevil na Tvé čisté střelbě. Máš z ní radost?
„Je to pro mě takový dost velký krůček k sebedůvěře. Každý takový dobrý závod člověku přidává na sebevědomí a je to dobrý stavební kámen pro další závody, další kvalitní výsledky. Nezbývá mi, než si přát, aby mi to gradovalo směrem k mistrovství světa.“

Vraťme se ještě k sobotnímu sprintu. Ze střelnice si do závěrečného okruhu vyrážela druhá, jen čtyři sekundy za Marií Dorinovou-Habertovou. Věděla jsi, že je to mezi vámi tak těsné?
„Naši kluci mi to hlásili hned, ale na trati jsem narazila na Bělorusku Skardinovou a ona mě hrozně blokovala a neustále mě vystrkovala na takové ty nejhorší části trati. Hodně jsem se s tím prala, její počínání mě přišlo až nebezpečné. Ve sjezdech jsem si musela dávat velký pozor a hlídat si svoji stopu, abych nespadla. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jedu do cíle a ona teprve první kolo, ale asi mě neslyšela, nebo nechtěla slyšet.“

V neděli jsou na programu stíhací závody. Jaká máš očekávání?
„Je fakt, že moc očekávání nemám. Jako obvykle, protože když si nějaká očekávání dělám, tak mi to většinou nevyjde. Budu se snažit jet pro co nejlepší výsledek a trochu si říkám, kdyby to vyšlo do patnáctého místa, tak by to bylo úplně skvělé. Nemám na sebe nějaké přehnané nároky. Nikdy jsem je neměla, a to už asi teď, pomalu ke konci kariéry :-), nebudu měnit.“

Na pódiu i na tiskovce jsi ve staré dobré společnosti s Marií a Kaisou. Co to pro Tebe znamená?
„Pro mě je to čest, že mohu patřit k takovým jménům. Každé tváře, které tam figurují, pozorně sleduji. Jsou to všechno výjimečné osobnosti, a snažím se od nich učit. Myslím, že nás spojuje to, že jsme jedna velká biatlonová rodina, že jsme zanícené pro sport. Na druhou stranu je vtipné, jak jsme každá jiná. Je to dobré v tom, že od každé si mohu vzít něco i do své osobnosti.“

Za necelé dva týdny je v Novém Městě na Moravě na programu třetí kolo Světového poháru 2016/2017. Jak se po tomto výsledku na Vysočinu těšíš?
„Hrozně moc se těším. Už ani nevím, kdy jsem se někam naposledy takhle těšila. Tím, jak mi spousta lidí každý den píše, jak se také těší do Nového Města a ten sen žijí s námi, mám z toho až husí kůži. Tribuny budou plné… Spousta závodníků a lidí z jiných zemí mi říkalo, že sice všude se závodí hezky, ale nikdy nezažili atmosféru jako v Novém Městě. Je pro mě ctí a naplňuje mě to hrdostí poslouchat takové milé názory.“

 

Tomáš Hermann