AKTUALITY
Elitní desítka znamená vždy spokojenost
13. ledna, 2016
„Stále opakuji, že každé umístění v elitní desítce je pro nás úspěchem,“ začíná hodnocení vytrvalostního závodu mužů na 20 km šéftrenér reprezentace Ondřej Rybář. Dnes v německém Ruhpoldingu mezi sebou soupeřilo přes stovku biatlonistů, kterým cestu do cíle stěžovaly i povětrnostní podmínky, sněžení a nevyzpytatelný vítr. „Skutečnost, že máme v elitní desítce dva kluky, je pozitivní a oba si zaslouží ocenění.“ Ondřej Moravec doběhl čtvrtý a Michal Krčmář poprvé v kariéře v Top Ten.
Ondřej Moravec ve druhém závodě v řadě střílel bezchybně. „To se mi ještě nikdy nepovedlo. Na druhou stranu v cíli jsem ze čtvrtého místa nebyl vůbec nadšený, protože jsem do závěru nemohl dát všechno,“ litoval. Co se stalo? „Trať byla po sněžení úzká, běhalo se jen jednou stopou. A přede mnou jela skupina šesti, sedmi lidí, kterou nebylo vlastně možné předjet. U dvou se mi to povedlo, ale stále jich zůstávalo ještě pět,“ povzdychl nad marným bojem. „Nevím, zdali bych těch osm vteřin na třetí místo byl schopný ještě dohnat, ale ta bezmocnost, že jsem se o to vlastně ani nemohl pokusit, mě štve.“ Přesto se nakonec průběžně třináctý muž klasifikace Světového poháru usmál: „Vyspím se, a pozítří už budu určitě závod hodnotit mnohem pozitivněji.“
Již potřetí v této sezóně si osobní maximum ve Světovém poháru posunul Michal Krčmář. V Östersundu doběhl ve sprintu 13., před týdnem zde v Ruhpoldingu dvanáctý a dnes už se raduje ze svého prvního umístění v elitní desítce i prémie 1000 EUR, samozřejmě nezdaněných. „Přiznám se, že už před týdnem jsem si při pohledu na světelnou tabuli říkal: Na to umístění se hezky kouká. A dnes to byl ještě lepší pohled,“ vykládal nadšeně čtyřiadvacetiletý odchovanec letohradského biatlonu. Původně snad ani nechtěl věřit tomu, jako dobře si vede. „Hlásili mi, že běžím, devátý, desátý. To pro mě bylo velké překvapení. Bylo mi jasné, že na trati musím nechat úplně všechno. Jsem fakt nadšený, že to klaplo a jsem v desítce.“
Michal Šlesingr snil o lepším výsledku, než bylo konečné 33. místo. Vždyť před týdnem skončil v Ruhpoldingu třetí i osmý. Jenže dnes třikrát chyboval, vždy jednou od druhé do čtvrté položky. „Která chyba mě mrzí nejvíce? Každá! První byla dole, předčasně vypuštěná. Druhá chyba souvisela se změnou a silou větru. Nedokázal jsem ránu optimálně přenést. A poslední… no, prostě šla taky vedle,“ popisoval neradostně. Mrzelo ho také, že závod nebyl zcela regulérní. „Jeho první polovina se odehrávala za sněžení, druhá část startovního pole už měla trať umydlenou a tedy rychlejší,“ vysvětloval. „Myslím, že právě na tohle doplatil třeba Ondra Moravec v porovnání s Ederem.“ Sám zřejmě přišel o možnost účasti v závodě s hromadným startem. „Obávám se nevděčné role náhradníka.“ Zatím je tím druhým v pořadí, ve Světovém poháru mu totiž patří 27. místo.
Díru do světa málem udělal benjamínek týmu Adam Václavík. Po více než třech čtvrtinách závodu, tedy před závěrečnou položkou, mu patřilo průběžné deváté místo! Tři chyby jej pak seslaly až na 47. příčku. V závěru ještě zabojoval a zůstal jen čtyři desetiny vteřiny za bodovanou 40. pozicí. „U zkušených sporťáků bych byl při takovém provedení závěrečné položky kritický. Adam si však za celý závod zaslouží pochvalu. Výborně běžel, dokázal zareagovat na vítr, jeho střelba měla rytmus. S poslední střelbou se trápí mnohem ostřílenější borci,“ říkal Ondřej Rybář. „Pro Adama je to velmi cenná zkušeno st. Jsem rád, že ukázal svůj potenciál. Pro mě je to jeden z těch kluků, kteří představují budoucnost našeho biatlonu.“
Pokud je Adam Václavík tím, kdo může psát budoucnost, tak další člen týmu Jaroslav Soukup už je v historii českého i světového biatlonu natrvalo zapsán. Do historie se však určitě nezapíše jeho dnešní vystoupení. Obsadil 93. místo po sedmi chybách na střelnici a průměrném běhu. Výkonnostní trápení třiatřicetiletého zkušeného harcovníka pokračuje. „U Jardy už to není o kouzelném proutku, ale o maximální koncentraci na biatlon, o každém detailu jeho práce. Nejen já, ale každý člen týmu mu rád pomůže, Jarda však musí začít především u sebe. Natrénováno má,“ říká rázně Ondřej Rybář.
TH