Proč se Gábina nemůže přechytračit?

08. ledna, 2016

„To je život, to jsem já,“ povzdychla si Gabriela Soukalová nad svojí další příhodou s holemi, která jí tentokráte připravila o vítězství ve sprintu Světového poháru. „Mrzí mě to, štve mě to, ale jsem prostě zmatkař,“ uvědomuje si svoji povahu. Jí samotnou už podobné kolize nepřekvapují. „Snažím se, ale nemůžu prostě jen tak sama sebe přechytračit, když jsem taková.“ Skutečností je, že díky její povaze jsou závody pestřejší, je o čem diskutovat a psát, byť to někdy stojí třeba právě prvenství.

 

Přesně věděla, kde položila základ dnešnímu úspěchu, protože druhá příčka jím bezpochyby stále je, byť jezdí ve žlutém číslu vedoucí závodnice průběžné klasifikace Světového poháru. „Hrozně, hrozně moc jsem se těšila na start, a to považuju za základ dobrého výsledku.“ Myslí si, že jí pomohl odpočinek mezi svátky. „Určitě jsem toho mohla natrénovat více, ale tělo se prostě bránilo. Cítila jsem, že potřebuju přijít na jiné myšlenky, potřebuju vypnout.“ Je proto ráda, že nešla přes závit, odpočinula si a zůstala zdravá.

 

Natěšení bylo na jejím výkonu poznat od prvních metrů. Vévodila většině mezičasů, jen na tom posledním, nejdůležitějším v cíli byla „až“ druhá.  „Vnímám, že není dobré, když nejsem schopná zvládnout obyčejné věci, jako normální lidi,“ naráží ještě na zapomenutou hůl. „Na druhou stranu mě těší, jak jsem to zvládla, jak jsem se koncentrovala na střelbu, protože ještě ve čtvrtek bych na sebe nevsadila.“ Taky se jí hodně ulevilo, protože: „Zjistila jsem, že dobře načasovaný odpočinek neznamená ztrátu formy,“ usmívá se.

 

Co jí překvapilo, byla vyrovnanost závodu. První čtyři ženy se v cíli srovnaly do tří sekund. „Na huštěné je to neuvěřitelně. Dokládá to, že už i ženský biatlon je hodně vyrovnaný.“ Ze sobotního stíhacího závodu si hlavu nedělá, konec konců delší distance má i ve větší oblibě. „Bude to hodně atraktivní pro diváky a jako vždycky, tak i zítra rozhodne střelba. Mně určitě vyhovuje, že bude s kým jet, za kým se schovat a vyvézt. Je to určitě příjemnější, než když se člověk na trati bojí sám.“

 

TH