Cesta k vítězství? Šest desertů!

05. prosince, 2015

„Je to skvělý, je to neuvěřitelný,“ smála se Gabriela Soukalová na celé kolo po svém vítězství v sobotním sprintu. Skutečnost, že v neděli opět po dvou letech oblékne žluté startovní číslo vedoucí závodnice Světového poháru, jí však nejen sebrala slova z úst, ale současně vehnala slzy do očí. „Prostě mě ta vzpomínka dojala,“ dodala po chvíli chvějícím se hlasem. „Dopadlo to celé nejlépe, jak jsem si jen mohla přát.“

 

Gábino, loni jsi zahájila sezónu 62. a 29. místem. Nyní máš na kontě 5. příčku a vítězství. To je jako den a noc, ne?
„To určitě. Navíc mi to dodává další a další chuť a baví mě to víc a víc. Což je úplně super, co víc si přát.“

 

V cíli bylo vidět, že do závodu jsi dala veškerou energii…
„To je pravda, první dvě kola jsem se cítila překvapivě dobře, ale jak jsem dostávala v posledním okruhu informace, že mě ostatní sjíždí, tak jsem musela bojovat o každou vteřinu, protože ty se mohou hodit i do nedělního stíhacího závodu.“

 

 

Vraťme se v myšlenkách ještě k závodu. Co Ti blesklo hlavou ve stojce, když jsi předtím trefila všechny terče a měla před sebou poslední. Vzpomněla sis na vytrvalostní závod, kdy šel závěrečný výstřel mimo terč?
„Řekla jsem si: Teď anebo nikdy! Teď ji trefím. Prostě musím. Naprosto jsem se na ní upnula a nevyčkávala jsem zbytečně a chtěla jsem ji trefit hned, jak na ní najela mířidla.“

 

A co přišlo potom? Úleva? Prokletí zlomeno?
„Přesně tak. Říkala jsem si, super tak snad to teď bude do desítky stačit.“

 

Nepřeháněj, jenom do desítky?!
„Ano. Já zase takové ambice neměla. Myslela jsem si, že ostatní holky na tom budou mnohem lépe než já běžecky. Navíc jsem pak v tom posledním kole začala skutečně ztrácet. Byla jsem přesvědčená, že mě ještě někdo předběhne.“

 

Do nedělního stíhacího závodu odstartuješ nejen z prvního místa, ale také se žlutým číslem vedoucí závodnice Světového poháru. Co to pro Tebe znamená?
„Upřímně řečeno jsem ani nedoufala, že by se mi někdy tohle ještě podařilo. Myslela jsem, že už to tehdy bylo naposledy, takže jsem si všechna žlutá čísla, vyjma jednoho, které jsem dala do dražby, schovala. A teď si vzpomínám, jak jsem tu vyhrála individuální závod a byla ve žlutém, tak jsem potom byla trochu nervózní.“

 

A co zítra? Pomůže Ti, že si od startu povezeš náskok patnácti sekund?
„Obávám se, že moc ne… Nevím. Uvidíme, já nad tím vlastně zatím ani nepřemýšlím.“

 

Co myslíš, a kdo ještě dnes přijde? Čert nebo Mikuláš?
„Víš co, v pátek k večeři jsem snědla asi šest desertů. Měla jsem nějaký deficit. Takže dnes si zasloužím všechno, jen ne sladkosti. To by potom ten čert asi opravdu přišel. Pro mě teď bude odměnou kvalitní spánek. Ten asi teď potřebuju ze všeho nejvíc. Zbytek si vynahradím v neděli po závodech.“

 

Text: Tomáš Hermann