S Gabrielou Soukalovou také o jejich radostech

09. března, 2015

V neděli slavila svátek, ale připomněly jí to prý až esemesky, které ji zaplavily mobilní telefon. „Nikdy jsem to neslavila,“ řekla. Myšlenkami byla u stíhacího závodu a přála si jediné, aby se neopakovalo sobotní větrné peklo. V cíli se unavená Gabriela Soukalová radovala z pátého místa.

 

 

Gábino, s čím si šla na start stíhacího závodu?  
„Jen jsem se modlila, aby nefoukalo, to bylo jediné, co moji mysl zaměstnávalo. Radost mi pak udělala i trať. Viděla jsem, že není moc měkká jako v těch předchozích závodech, a to mi vyhovovalo.“

 

I na trati bylo vidět, že Ti závod „chutná“. Ani Darja Domračevová neměla proti Tobě šanci…
„Ono se to hodně odráželo od toho, jaký byl podklad. Trať byla v neděli tvrdá. V nohách mám obrovskou sílu, a když se mám o co opřít, tak vím, že mi to pojede dobře.“

 

Prý Ti to jelo i z kopce?
„Celý závod byl takovou adrenalinovou jízdou. V jednom kole jsem s sebou málem vzala našeho fyzioterapeuta Romana Karpíška, který tam dole čekal s náhradními holemi a já ho jen taktak minula obrovskou rychlostí. Ještě jsem u toho řvala strachy. Kdyby tam byl radar, tak mám určitě rychlostní rekord.“

 

Rychlost jízdy i výborná střelba Tě pak posunuly kupředu o třináct míst.
„Byla jsem hrozně ráda. Když jsem viděla ve startovce tu ztrátu minutu a čtyřicet vteřin, říkala jsem si: Kéž by z toho byla alespoň první desítka, to by bylo super. O první pětce jsem si vůbec netroufala uvažovat.“

 

Jak moc bylo obtížné setřást únavu a udržet koncentraci při závěrečné položce, když Ti na záda dýchaly Wiererová, Domračevová, a další?
„Ty jo, já bych asi každému měla popsat ten stav, když přijíždím vyždímaná na střelnici. Ale musím vážit každé slovo, abych si mediálně nenatloukla… Připadala jsem si asi stejně, jako když jsem se jednou hodně opila. To pak těžko hledáš pevný bod. Přestože síly ubývaly, podařilo se mi udržet koncentraci. To jsem vůbec nechápala, jak jsem to zvládla. Ale když jsem si představila to trestné kolo, jeho délku, a tu únavu, se kterou bych tam jela… Tak jsem se zařekla: Tam nechci!“

 

Druhý titul vybojovala čerstvá maminka Marie Dorinová – Habertová. Co tomu říkáš?
„Super. Napadlo mě, jestli si z ní taky nemám vzít příklad, když jí to po porodu takhle jezdí. Ne, dělám si legraci. Pravdou je, že tohle je strašně sympatická, milá, zlatá holka. Už od první chvíle, co jsem u biatlonu, si s ní rozumím a tenhle úspěch jí moc přeju. Zaslouží si to. Ona je takový čistý člověk. Kdybych měla někomu dát ta andělská křídla, tak je dám jí.“

 

Ale ze sebe musíš mít také radost, ne?
“Stoprocentně a musím to zaklepat. Cítím se tu nejlépe za celou sezónu. Nejenom fyzicky ale i psychicky. Mám více energie. Raduji se z každého výsledku, z každého dne i z každé maličkosti.“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann