Zdeněk Vítek: „Vítězství přinese Veronice více střelecké sebedůvěry.“

09. ledna, 2015

Půl hodiny po závodě už seděl sám ve Family klubu, což je restaurant a místo pro setkávání sportovců a všech dalších členů týmů na závodech Světového poháru.  V hlase měl nepatrnou radost, ale jinak Zdeněk Vítek zůstával pevně usazen na židli, žádné poletování v oblacích. Trenér biatlonové reprezentace si úspěch svojí vzdálené příbuzné Veroniky Vítkové vychutnával v klidu a plnými ústy.

 

Štěstí přálo
„Dnes to tady byla větrná hůrka, ale to konec konců to není v Oberhofu žádné překvapení,“ vrátil se nejprve k povětrnostním podmínkám. „Foukalo stále, ale chvílemi nabíraly poryvy větru na velké síle. Kdo je chytil, měl smůlu. A musíme férově říci, že Veronika a Gábina dnes měly štěstí v porovnání s Evou, Jitkou a Bárou,“ jmenoval další členky týmu.

 

Skvělý běh
Vzhledem k obtížnému počasí se Veronice Vítkové podařil neuvěřitelný kousek. Vyhrála sprint se dvěma trestnými koly. „To při současné vyrovnanosti startovního pole není běžné. Podmínky jí k tomu samozřejmě trochu pomohly, ale pozor! Na trati byla druhá nejrychlejší hned za Darjou Domračevovou,“ upozornil Zdeněk Vítek. „Ta naopak střelbu ve větru vůbec nezvládla.“

 

Kdo na to má, zatáhne
Do závěrečného okruhu vybíhala Veronika Vítková s odstupem 13 sekund na první místo. Ale nebezpečnější než průběžně vedoucí Gontierová, jež střílela bezchybně, byla druhá Wiererová. „Ta letos běhá ve velké formě,“ upozornil Zdeněk Vítek.  Šéftrenér týmu Ondřej Rybář seděl u počítače a hlásil mezičasy. „Mít přehled je dobré, ale stejně rozhoduje sám závodník. Když na to má, tak zatáhne a jede. A Veronika na to dnes měla, přestože Wiererová bojovala.“ V cíli je dělilo osm sekund. „Kilometr před cílem už jsem věřil, že to dopadne,“ přiznal Zdeněk Vítek. „Ani jsem nepomyslel, že by mohla mít tolik smůly a třeba spadnout.“

 

Za vše může tým
Ještě minulou sezónu sám pomohl vybojovat vítězství v mix štafetách při Světovém poháru v  Östersundu. Poté však jeho kariéru rychle ukončilo zranění zad. Nyní jako trenérský nováček už má na kontě třetí vítězství svých svěřenkyň. Po prvenství Gabriely Soukalové v Pokljuce a triumfy štafety ve středu v Oberhofu dnes zazářila Veronika Vítková. „Co na to mám říci? Holky prostě jezdí dobře,“ ani náznakem přitom nepřipustí, že by to mohla být i jeho zásluha. „Je zatím tvrdá práce, která nám teď přináší velkou radost. Záměrně říkám nám. Protože to není jen o jednom kouči, ale o všech spolupracovních, asistentech, servismanech, lékařském zabezpečení a dalších….,“ vypočítává zásluhy celého týmu.

 

 

Blíž a blíž špičce
Co udělá vítězství s Veronikou Vítkovou? „Čistě můj názor je, že Verču to moc neovlivní. Před pěti lety si během nemoci si prošla těžkou životní zkouškou a moc dobře ví, co chce dosáhnout.“ Poslední dvě tři sezóny je jilemnická biatlonistka stále blíže a blíže absolutní světové špičce.  „Běžecky je nyní excelentní, a teď už podle mě potřebuje jedinou drobnost, kterou je větší klid na střelnici. Dnešní vítězství by mohlo být tím, co jí dodá více jistoty a sebedůvěry,“ podotýká Zdeněk Vítek a vychází z klidu biatlonového Family klubu opět do práce. „Zítra nás čeká trénink, pak závod kluků a v neděli už se na start postaví obě kategorie.“ Kolotoč Světového poháru je neúprosný.

 

Text: Tomáš Hermann