Střelecký příběh Veroniky Vítkové

14. prosince, 2014

Veronice Vítkové štěstí ve stíhačce nepřálo. První ležka a hned dvě chyby, ve druhé totéž. Běžela až 46. v pořadí, ale na trati jilemnická biatlonistka bojovala ze všech sil. Přitom ještě netušila, jak bude její nedělní příběh stíhacího závodu gradovat. Když přiběhla na první stojku, všimla si, že jeden z terčů není sklopený. Zvednutím ruky předala informaci rozhodčím, že není něco v pořádku. Vteřiny rychle ubíhaly, soupeřky už opět ukrajovaly další metry trati a ona zůstávala bezmocná na střelnici.

 

Důležitý klid
„Začínala jsem být trošku nervozní, ale stál tam Ondra Rybář a gesty mě uklidňoval a ukazoval, že je to v pohodě. Tak jsem také snažila být v klidu…,“ vyprávěla po závodě. Ondřej Rybář dobře ví, co klid pro závodníka znamená. „Když je sportovec klidný a ví, jak tu situaci řešit, tak si může na tu střelbu trochu odpočinout.“ A právě toho se snažil komunikací na dálku s Veronikou Vítkovou docílit. „Jinou věcí je, že závoďák už je hlavou na trati a bohužel ztrácí kontakt se závodníky, s kterými mohl bojovat. Je mnohem obtížnější jet jen proti času, než bojovat s ostatními ve skupině.“

 

Veronika Vítková v cíli stíhacího závodu na 10 km. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Veronika Vítková v cíli stíhacího závodu na 10 km. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Manipulace dle pravidel
Po více než minutě konečně rozhodčí umožnili Veronice Vítkové přesunout se o jeden stav vedle. „Už jsme byly v druhé půlce závodu a potom dlouhém prostoji už mi začínaly tuhnout nohy a celá jsem se třásla,“ popisovala nepříliš příznivé pocity před střelbou. Ještě stihla vytáhnout zásobník z komory a vyhodit náboj z hlavně. To se pak ukázalo jako rozhodující. Neporušila tím totiž bezpečností pravidla. Ta říkají, že závodník nesmí opustit podložku s nabitým zásobníkem zastrčeným v komoře. „Manipulace se zbraní mohla být opravdu velkým problémem,“ souhlasil trenér Zdeněk Vítek.

 

Dobíjení navíc
Na vedlejším terči a po nervovém vypětí pak Veronika Vítková zvládla položku bravurně. Neminula ani jeden terč. Navíc ji o další cenné sekundy připravil „vyhozený náboj“. Musela jej pak samostatně dobít. „V první chvíli jsem si ani neuvědomila, že jsem si předtím náboj vyhodila.“ A Ondřej Rybář dodal: „Udělala to všechno výborně.“ Česká biatlonistka ztratila na střelnici 1:24 minuty!

 

Další příběhy
Netradiční situace se biatlonistům občas postaví do cesty. Vyprávět by mohl právě Zdeněk Vítek, kterému před dvanácti lety v Oberhofu začala Rus Rožkov sestřelovat terče. Když současný kouč uviděl, že „sestřelil“ všech pět terčů. Vyrazil na trať. V komoře zbraně však měl stále nevystřílený zásobník. Místo cesty na pódium se musel smířit s dikvalifikací. A na konci sezóny 2012/2013 v ruském Chanty-Mansijsku Němec Birnbacher střílel do terče Michala Šlesingr. Současný český reprezentant, ale zachoval chladnou hlavu a zvedl ruku. Po odečtení času byl pak zařazen na dělené třetí místo. „Stíhačka je rychlý a složitý závod, takové situace se tam občas stávají,“ dodává Ondřej Rybář.

 

Poklona od krajanky
Počínání Veroniky Vítkové ocenila i Gabriela Soukalová. „Před Verčou smekám. Nezazmatkovala a ještě to trefila. To je velké umění a musíte na to být velká osobnost, abyste se nenechali rozhodit a udrželi koncentraci.“

 

Text: Tomáš Hermann