S Gábinou o vítězství, Super Bowlu a strachu ze spánku

11. února, 2016

Vyhlášení výsledků, tisková konference, dopingová kontrola, vyjetí se po závodech. Zdlouhavý program měla Gabriela Soukalová po svém jedenáctém vítězství v závodě Světového poháru. Její nadšení z triumfu přebíjelo zklamání z celkového dojmu VIII. kola Světového poháru 2015/2016.

 

Gabčo, věřila jsi před závodem, že by ses v jeho cíli mohla opět chlubit zlatou medailí?
 „Vůbec, ne. Dokonce jsem se necítila ani na to, že bych mohla odstartovat. Shodou okolností ale právě ve startovní bráně ze mě všechno spadlo. Nohy se mi najednou rozvázaly. Pocitově se mi běželo hodně dobře, přestože v závěru už to byl velký boj. Ale od Kaisy jsem dostala jen nějakých šest sedm vteřin, a to je v porovnání s tak skvělou běžkyní super výsledek.“

 

Ve Světovém poháru vedeš už o 115 bodů. Vypadá to, že to s útokem na celkové vítězství ve Světovém poháru myslíš vážně. Je to tak?
„Každý se snaží v závodě odevzdat všechny síly, všechen svůj um. Je to jako v každé jiné profesi, kde je důležitá kvalitní práce. Nevím, jestli se už neopakuju, jestli to není nuda, ale tak to prostě vnímám. I dnes jsem se soustředila na to, abych se za svoji práci nemusela stydět. V průběžné klasifikaci mám dobrý náskok, ale do konce sezóny je ještě stále daleko. Třeba na světovém šampionátu může hodně lidí výkonnostně vyskočit. To se pravidelně stává. Pro mě bude důležité, abych hlavně vydržela zdravá.“

 

Co říkáš atmosféře VIII. kola Světového poháru? Michal Šlesingr podotkl, že je rád, že se nebojí medvědů…
„Atmosférou, tratěmi, zázemím, tím vším jsem se vrátila do juniorských let a do IBU Cupu. To pro mě byly krásné roky, na které často a ráda vzpomínám. Nemohu si ale pomoct, Světový pohár sem do Presque Isle vůbec nepatří. Celou soutěž to podle mého názoru degraduje. Vůbec nerozumím tomu, proč sem IBU organizaci svěřila. A to nemám nic proti místním lidem. Ti se snaží, usmívají, jsou ochotní, ale podmínky na Světový pohár tady prostě nemají. Super Bowl v americkém fotbalu taky nehrajeme v Jablonci.“

 

V čem vidíš hlavní problémy?
„Začalo to už komplikovaným přesunem z Calgary, pokračuje nevhodným ubytováním, nedostačujícím zázemím na stadionu, úzkými tratěmi. Normálně nejsem typ, který by si na něco stěžoval, ráda spím pod stanem nebo i pod širákem, ale tady se třeba spát bojím.“

 

Můžeš to vysvětlit?
„Dostala jsem špinavý, zakouřený pokoj. Skoro dvě hodiny jsem utírala prach, myla nábytek, uklízela koupelnu, než jsem si vůbec dokázala vybalit věci z tašky. Z každé noci mám tak trochu hrůzu. Na mé straně pokoje je tepelné čerpadlo. Hučí, rámusí, ani špunty do uší mi nepomáhají. Usínám pak všude, kde se dá.“

 

Jsi unavená?
„Unavená, ale především zklamaná a možná i trochu rozladěná. Všichni se snažíme odvádět profesionální práci, zodpovědně regenerujeme, hlídáme si každý detail na tréninku, na vybavení, a teď nás najednou IBU pošle do Presque Isle. Smiřuju se prostě s tím, že Amerika je ještě víc různorodá, než jsem si myslela.“

 

Už víš, jak se připravíš na páteční stíhačku?
„Dám si masáž, dobře se najím, něco si přečtu a věřím, že budu konečně slušně spát.“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann