O největším soupeři Gabriely Koukalové

11. září, 2016

Seděla unaveně na kraji střelnice, oči zalité smutkem a ve tváři zmatek. Gabriela Koukalová neprožívá právě sportovně šťastné období. V letohradském sprintu minula v sobotu celkem osm z deseti terčů. „Co se děje? To přece není naše „křišťálová“ Gabriela?,“ pokládali si přítomní fanoušci otázky. K závodům dorazila se zpožděním, na parkovišti nabourala jiný vůz, na nástřel přišla až v jeho samém závěru, rozhozená, bez startovního čísla…

„Moc se teď peru sama se sebou,“ hledá pomalu slova. „Dlouho jsem se držela, dlouho jsem bojovala, ale teprve teď na mě naplno dolehla celá tíže minulé sezóny a všech povinností, které následovaly. Celé to vypětí a stres, jemuž jsem musela odolávat,“ povídá vítězka celkové klasifikace Světového poháru sezóny 2015/2016. „Myslím, že jsem se ocitla v podobné situaci, jako po olympijských hrách v Soči,“ zavzpomíná hořce.

Také tehdy se hledala. A jak je to nyní? „Mým největším soupeřem je nedostatečná motivace. Cítím vyčerpání a prázdno.“ Neví, kam směřuje, ale jedno si uvědomuje: „Potřebuji se nalézt.“ Samo od sebe však nepřijde nic, ani motivace. „V Letohradu jsem vyhrála supersprint, posunula jsem se ve stíhačce, to jsou drobnosti, které mi mohou pomoci na cestě k cíli.“

A cíl je zřejmý. „Moc si přeji, aby mě biatlon opět bavil, abych na tréninky šla s nadšením a koncentrovaná, připravená nechat tam všechny síly.“ Otázkou zůstává: Jak toho docílit? „Teď jsem asi nejspokojenější v zahraničí. Náročná reprezentační soustředění jsou pro mě vlastně odpočinkem, protože nikdo a nic mě tam nerozptyluje, “ vypráví.

Gabriela Koukalová neprožívá sportovně šťastné období…, ale už ví, kdo je její největší soupeř a má odhodlání se mu postavit. Navíc je bohatší o zkušenost z roku 2014!